Secret

1.Kapitola

Další zvonek, který oznamoval konec přestávky a mojí noční můru. Předposlední hodinu aneb chemii...

Nenáviděl jsem ten předmět, hlavně kvůli Kim Namjoonovi a Jung Hoseokovi. Ty dva mě nenáviděli a já je v lásce taky zrovna neměl. Ale spolu s Park Jiminem to byli nejlepší přátelé Seokjina, takže jsem občas padl pohledem i na tyhle tři.

Jimin, Tae a Kook byli o rok níž než my. A tolik jsem toho litoval. Co bych teď dal za to, abych tu mohl mít Kookieho nebo Taeho? Asi všechno.

Chemie a tělocvik jsou naštěstí jediné předměty, které s nimi mám společné. Naštěstí, třeba mě tam nahoře přeci jen někdo má rád.

Pomalu jsem se posadil do jedné ze zadních lavic a čekal na příchod učitele. Upřímně nejradši bych si sbalil své věci a vypadl, neměl jsem z dneška vůbec dobrý pocit, ale nešel jsem. Seděl jsem tu i po příchodu učitele a předstíral, že ho poslouchám. Až když učitel vyslovil mé jméno, konečně jsem zpozorněl a vydal se k němu.

Učitel ukázal na tác se zkumavkami a já věděl, že dnes je řada s mytím na mně. Vzal jsem tác a pomalu se vydal kolem lavic dozadu k umyvadlu. Když jsem procházel vedle Namjoona stiskl jsem tác pevněji a než jsem stihl zareagovat na jeho nohu před těmi mými, už jsem letěl na zem.

„Sakra!" vypískl jsem a podíval se na zakrvácenou ruku. Slyšel jsem dusot bot, jak ke mně přiběhl učitel a podíval se mi na ruku. „Kim Namjoone, můžeš mi vysvětlit, proč jsi to udělal?!" zařval učitel a já ucukl pohledem předtím Namjoonovým. „Pane učiteli, já nemohu za to, že je nešikovný a neví, kam šlape." odpověděl mu Joon a učitel si zkřížil ruce na hrudi. „Je to pravda Yoongi?" zeptal se učitel a já se podíval do davu, který se kolem mě vytvořil.

Někde uprostřed stál Jin a koukal na mě s otazníky v očích a já nedokázal obvinit jednoho z jeho přátel, i když si to zasloužil. „Nevím, co se stalo, pane." řekl jsem, když jsem sklopil zrak a podíval se na zakrvácenou ruku.

„Dobře. Běž do ošetřovny a dokonce výuky máš omluveno, vy ostatní na svá místa." rozkázal učitel a já se vydal na ošetřovnu.

Sestřičce jsem ukázal ruku a řekl, že jsem spadl na zkumavky a ona mě okamžitě začala ošetřovat. Po deseti minutách dokončila i obvazování a střelila pohledem po hodinách. „Je mi líto, ale už musím jít. Pro dnes končím. Můžeš tu klidně zůstat, stejně to tu nikdy nezamykám." usmála se na mě a sundala si plášť, který přehodila přes svou židli.

„Neshledanou." řekl jsem, když mizela spolu se zvonkem ve dveřích a já dopadl do jedné z postelí. Po tváři se mi začaly kutálet horké slzy a já si ruku hodil přes obličej, vstal jsem a zamkl se tu.

Měl jsem všeho dost a nechtěl už Namjoona nebo Hoseoka vidět. Tohle rozhodně nebylo poprvé a ani naposled. Ale rozhodně to bylo za tu dobu nejhorší.

Slyšel jsem další zvonek, který hlásal mojí poslední hodinu a rozhodl se zůstat tady. Zamčený a sám. Svezl jsem se po zdi vedle dveří a složil si hlavu na má pokrčená kolena, která jsem k sobě tiskl.

Slyšel jsem, jak někdo bere za kliku a když nedokázal otevřít, lehce zaklepal. „To jsem já Yoongi. Otevři prosím. Vím, že jsi tam." slyšel jsem Jinův dokonalý hlas a okamžitě odemkl dveře, bez toho aniž bych se musel zvedat a pak se vrátil do předchozí pozice poté, co jsem si utřel svůj uslzený obličej.

Slyšel jsem, jak Jin vešel do místnosti, zavřel dveře a dokonce je i zamkl. „Yoongi..." jeho hlas zněl ublíženě. „Prosím zvedni se s té země." řekl a já se začal pomalu zvedat. „Neměl bys tu být." pronesl jsem a Jin přikývl. „Jsem tu, protože jako správný kamarád řeším Joonovi sračky. A jdu se ujistit, že tvůj jazyk neřekne, co nemá." ušklíbl se a já jsem přikývl. „Neřekne." pípl jsem a on se usmál.

„Tak když to pro co jsem přišel, máme za sebou..." řekl už příjemnějším tónem a já se mu podíval do očí. „Pojď ke mně." usmál se a já se dvěma rychlými kroky dostal do jeho náruče a svojí hlavu mu zavrtal do hrudníku.

„Promiň Yoongi tohle se nemělo stát, to už bylo moc." zamumlal, když se ke mně přitulil a obmotal kolem mě ruce. U něj mi bylo tak moc dobře. „Neomlouvej se, ty jsi mi neublížil." hlesl jsem a Jin se odtáhl. „Co ruka?" smutně se usmál a já jí zvedl, tak aby na ni viděl. „Bolí to, ale není to nic vážného." Jin mi ruku opatrně chytl a prohlížel si ji.

Cítil jsem, jak se kolem mě znovu obmotávají jeho ruce a ve vlasech jsem cítil jeho polibky. „Dnes mě kluci zase přistihli, jak na tebe zírám." zamumlal jsem a Jin se zasmál. „A? Už i oni říkají, že je to děsivý?" jeho hlas byl hravý, nechtěl mi nijak ublížit. „Ne a nejsem jedinej, kdo na tebe zírá." zamumlal jsem a Jin se znovu zasmál.

„Dobře, tak co se tedy stalo?" Jin se odtáhl a hleděl mi do tváře. Cítil jsem, jak jeho pohled nutí mé tváře rudnout. „Tae řekl, že jsi osoba, u které nemám tu nejmenší šanci." řekl jsem nespokojeně a Seokjin se od srdce zasmál. „A přitom jsi jediná osoba, kterou miluju." řekl s tím nejdokonalejším úsměvem a pak se jeho rty pomalu střetly s těmi mými. Vyslalo to brnění do celého mého těla. Ale za chvíli se odtáhl.

„Už jsem se konečně přestěhoval do toho nového bytu, takže..." na chvíli se odmlčel a pak se na mě podíval se slibem v očích. „Když už budu bydlet bez rodičů, co kdybys u mě strávil celý víkend? Ty, já a postel?" v očích jsem mu viděl touhu a já nesměle přikývl. „Jak bych jen mohl odolat?" řekl jsem, než jsem znovu spojil naše rty a ne jen na pár sekund.

Tohle bylo mé a jeho tajemství, na které nikdo neměl přijít...

≈≈≈≈≈≈ 

Tak ještě než začne nový rok, jsem si řekla, že vám dál ještě jednu kapitolu xD Doufám, že se líbilo a moooc vám děkuji za komentáře a vote u prologu :3 Jste super :33