Secret

Epilog

O rok později - Yoongiho pohled:
„Kooku vypni tu televizi." zařval jsem na něj a on stále upřeně čučel na bednu. „Kook-" „Hyung!" vypískl a Tae k němu hned přilítl a já za ním taky přišel. Sledoval jsem televizi a nevěřil svým očím. Byli tam fotky strýce, a že neznámá osoba nahlásila na policii místo pobytu hledaného. Podíval jsem se na kluky a Tae nevypadal vůbec překvapeně, ale potěšeně.

„Co jsi nám neřekl Taehyungu?" zeptal jsem se a on se na mě omluvně podíval. „Procházel jsem kolem tvého starého domu a viděl ho, jak šel dovnitř a jen zavolal na policii, ať to pro jistotu prohledají. To, že měl u sebe drogy a že byl hledaný za krádeže, už nebyla moje chyba." řekl opatrně a pak Kookovi vtiskl polibek do vlasů. „Náhoda je blbec a takhle jsem si jistý, že se k tobě nebo Kookiemu nedostane." usmál se na mě a já si povzdychl.

„Jine, myslím, že Tae se zbláznil, říká, že se o mě stará. Dokonce má tu starost i v očích." zařval jsem na Jina a slyšel z kuchyně jeho nádherný smích. „Já ti pořád opakuju, že tě ti dva mají až moc rádi." zařval na zpět a Kookie se usmál. „Miluju všechny své hyungi." řekl šťastně a Tae zalapal po dechu. „To bolí Kookie, měl bych být jediný, koho miluješ." postěžoval si naoko naštvaně Tae. Konečně po pár měsících přiznali, že mezi nimi není asi jen přátelství a teď si byli ještě blíž.

„Hyung měl bys vědět, že u tebe je to jinak." protočil očima a šel ke mně. „Jak to že když tak moc miluju své hyungi, jsem od tebe dlouho nedostal objetí." našpulil pusu a já si ho hned do jednoho přitáhl. „Moc jsi vyrostl, už se tak snadno nedáš objímat." zasmál jsem se a on se z objetí odtáhl a vyplázl na mě jazyk.

V posledních měsících se u něj už neobjevovali žádné emoční výlevy ani, když šlo o strýce. Jen to, že se občas zachoval, jako dítě mu zůstalo. Popravdě si myslím, že nebyl jediný. I my ostatní jsme se ne vždy chovali na náš věk, to se muselo nechat.

U dveří zazvonil zvonek a Kook běžel otevřít. „Kluci jsou tu." zavolal na nás, jako by nebylo jasné, kdo přišel. „Jimin-hyung!" Kook se vrhl tentokrát po Jiminovi a Tae protočil očima. „Neboj, tak jak se věnuje tobě, se nám nevěnuje." zasmál jsem se a Tae zrudl. „Neprovokuj hyung." řekl a pak šel pozdravit kluky.

Kluci se začali usazovat u nás v bytě a já si v duchu začal stěžovat, že je tu až moc lidí. Co jsem, ale mohl dělat? Ty idioti od Jina mně, Kookovi i Taemu přirostli k srdci. Bohužel... teď jsem se musel v našem malém bytě mačkat s dalšími šesti lidmi. Bezva Yoongi a kde je to, že moc lidí nemáš rád? Tohle už není moc?

Začal jsem se ptát sám sebe a pak se šel podívat, co Jin vyvádí v kuchyni. „Hyung oni si tu dokážou vzít něco sami." zamumlal jsem a on se na mě usmál. „Yoongi před týdnem jsme dokončili střední. Musíme to oslavit. Dělám jen něco na zub." usmál se na mě a políbil mě. „Ještě." Řekl jsem a nastavil pusu. „Jsi pořád nenasytný." zasmál se Jin a já přikývl. „Nejsem jediný." zamumlal jsem do polibku. „Když je to teda oslava na to, že jsme ukončili školu, co tu dělá Jimin, Tae a Kook." zavrčel jsem a on protočil očima.

„Jestli chceš, hned je vyhodím." vážně se na mě podíval a já hned přikývl. „Do toho, hned tu bude méně lidí." zamumlal jsem a on sklopil hlavu. „Nedokážeš to... hmm... a není to jen Jiminem i Kook s Tae, ani ty dva nedokážeš vyhodit." zasmál jsem se a on si poraženecky povzdychl. „Ty parchanti se mi dostali pod kůži." zamumlal a znovu se začal věnovat jídlu.

Vydal jsem se zpátky za klukama a podíval jsem se na ně, jak se dokážou bavit bez problémů. Musím uznat, že ze začátku to skřípalo a nemohl jsem vystát všechny v jedné místnosti, ale po měsíci si kluci přestali jít po krku a začali se poznávat. Musel jsem, ale uznat, že na Kooka si dávali od začátku pozor. Opravdu mu nechtěli ublížit od doby co jim Tae řekl pravdu. To jsem jim dával jako obrovské plus.

„Pan mručoun za námi přišel." zasmál se Jimin a objal mě. „Ti dám mručouna. Jen jste hluční a je vás tu moc." zavrčel jsem a Jiminovi blesklo v očkách. Jeho ruce se přesunuly pod mé tričko a začal mě lechtat. „Dej ty pracky pryč!" zaječel jsem, ale on nepřestával a pak jsem cítil, jak se k němu přidávají další a další ruce. „J-jine ty i-idioti se mě p-pokouší z-zabít!" řval jsem mezi hysterickým smíchem a oni z toho měli jen srandu.

„Uznej, že nás zbožňuješ! Nedokážeš bez nás žít!" zasmál se Tae a já přikývl. Konec konců to byla pravda, co by to bylo za život nemít partu hlučnejch idiotů za kamarády. „Kluci, nechte ho." uslyšel jsem Joonův hlas a pak mě odtamtud vytáhly dvě silné paže. „Nemiluju vás, nesnáším vás!" zaječel jsem na ně a schoval se za Joona, který si jen povzdech a smířil se s tím, že mi bude dělat štít.

Popravdě, já a Joon jsme byli taky oříšek. Jin se snažil, abychom se více sblížili, ale ze začátku to bylo dost těžký. Pořád se ve vzduchu vznášelo to, jak se choval. Popravdě, pro mě to odčinil tím, když mě vytáhl od strýce a zachránil mě i Jina, ale prostě pořád tam bylo něco, co mezi námi nesedělo. Věděl jsem, že Jin si opravdu přeje, abych s Joonem vycházel dobře a tak jsem s ním jednou zašel do kavárny a sám.

Nutil jsem ho mluvit a snažil si vše vyříkat. Věřte nebo ne, zabralo to a my si začali dobře rozumět. Vlastně nikdo mě nechápal tak dobře jako Joon. Nebudu tu říkat, že ho mám jako nejlepšího kámoše nebo nějaký sračky. Ale záleží mi na něm a rozhodně si my dva máme co říct. Prostě jsem rád, že i on je součástí téhle bláznoviny, kterou Jimin nazývá jeho rodinou...

Ale musím uznat, že tohle byla první rodina, která mi přišla správná a kterou jsem miloval...

A tak se z malého tajemství dvou kluků, kteří vypadali, že se ani neznají, stalo něco důležitého. Sblížilo to dvě party přátel a já měl konečně něco, co bylo jako rodina...

-Konec-

   

Tak a máme tu oficiální konec :3 Doufám, že se povídka líbila a pokud jste dočetli až sem, jsem vám moc vděčná :3

Chci moc poděkovat za vaše vote, kterých je na povídce už 560 :3
Povídka taky přesáhla už 2,6K přečtení, což je naprosto úžasné :3

Všem moc děkuji ať už za komentář, vote či přečtení :3 A doufám, že si přečtete i mé další série xD