Thomas Clane ve světě kouzel

Dopis...

,,Vaše jméno?"

,,Thomas Clane"

Síni vládl chlad a temná atmosféra. Všichni napjatě očekávali, co řeknu, jaký bude rozsudek a jestli dostanu polibek, či ne.
Ač místnost byla hluboko v podzemí, vál zde studený vánek. Studený vánek a hnilobná přítomnost mozkomorů.

,,Číslo?" řekl dozorce a podíval se mě. Na muže oděného v pruhovaném pyžamu.

,,6YZ89A." Nadiktoval jsem téměř neslyšně.

,,Chtěl bych vás upozornit, že se nacházíte na výslechovém kongresu. Vše co odpovíte bude zaznamenáno. Pokud budete lhát, či křivě vypovídat, bude s vámi naloženo jako se stejně provinilým. Rozumíte?" Řekl muž v černém klobouku rázně a odložil pergamen.

,, Rozumím." ztěžka jsem oddechoval a pozorně sledoval všechny přítomné v sále.

,,Řízení tedy může začít. Otázka první. Odpovídejte pouze ano nebo ne." muž si odkašlal a podíval se mi zpříma do očí. ,,Zabil jste Tedda Remuse Lupina? Ano, či ne?"

,,Ne"

,,Pracoval jste po boku nového pána zla? Ano, či ne?" zasýpal muž a pergamen se mu lehce chvěl v rukou.

,,A-Ano" zrak jsem sklopil na kachličkovanou podlahu. Mráz se mi táhl od krku přes celá záda. Židle pode mnou  občasně zavrzala.

,, Můžete přednést nějaké odlehčující informace, pane Thomasi?"

,,Můžu." Sálem se rozezněl šepot. Zvedl jsem hlavu a podíval se soudci do očí.

,,Můžu vám říci vše. Od začátku. Vše co si budete přát. Výměnou za ní.." Poslední slova nebyla úplně zřetelná ale všichni pochopili jejich význam. Pár tváří zkamenělo, pár úst se otevřelo zděšením.

,,Mluvte." Ozval se rázně soudcův hlas a já už věděl. Věděl, že můžu vyhrát bitvu, pro kterou padlo mnoho obětí. Bitvu, kterou nikdo nechtěl ale stejně přišla. Bitvu mezi pánem zla a světlem.  

...

Bylo již pozdní odpoledne horkého letního večera když mladý Thomas ležel na své posteli a bezmyšlenkovitě si prohlížel strop nad sebou. Jeho pokoj nebyl nijak veliký a věci se válely všude. Po zemi, na stole, oblečení bylo pravidelně pověšené přes židli a ani učebnice na tom nebyly valně. Na stropě se pomalu točil větrák a sem tam vydal nějaký skřípavý zvuk.
,,Tome! Večeře!" ozvalo se z přízemí milým ženským hlasem.
Thomas ještě chvíli těkal očima po stropu a pak s nimi sjel ke dveřím. Líně se zvedl a šoupal nohama směrem ke dveřím. Toto byly jeho nejhorší narozeniny. Jedenácté narozeniny.

...

Dole už byl připravený stůl a na něm veliký dort. V místnosti vládlo mírné světlo, které bylo v celku příjemné pro oči a venku už se stmívalo. Kolem stolu byly čtyři židle. Napravo se nacházela kuchyňská linka se spoustou spotřebičů a mamkou uprostřed. Vpravo byl prostorný útulný obývák se dvěma křesly a jednou větší pohovkou. Naproti křeslům byl krb, momentálně plný dřeva a ohně. Příjemné praskání z krbu jen navozovalo pohodovou domácí atmosféru.

,,Všechno nejlepší.. Tome! Už se nám z tebe stává pěknej chlapák co?" řekl s úsměvem jeho otec a nahodil milý a upřímný výraz ve tváři. Odraz svíček z dortu se mu leskl v jeho kulatých brýlých a černé vlasy mu lehce překrývali čelo.
Mezitím na stůl přiletěli tři sklenice. Jedna plná džusu a dvě se šampaňským. Mamka schovala hůlku za pásek načež se chopila své sklenky plné šampaňského.

,,Vy si nedáte kluci?" usmála se na oba dva a pozvedla zlatavě se třpytící sklenku.

Oba dva se poslušně chopili svých nápojů a vyčkávali.

,,Tak na našeho Toma!" řekla a usmála se jak jen nejvřeleji mohla. Její dlouhé blonďaté vlasy jí sahaly až po ramena, měla malinká očka a pár vrásek v jejím obličeji však nijak neubralo na její kráse.

,,Na Toma" potvrdil otec a všichni si cinkly svými nápoji.
Thomas však žádnou radost ze svých narozenin necítil. Vždyť už tu měl být... Kde jen vězí...? Nejsem přeci jenom moták..? Thomasovi se honily hlavou nejrůznější myšlenky. Jedna horší než druhá. Bylo už skoro šest večer a dopis se zatím nikde neobjevil. Mamka a taťka možná dobře maskovali že si toho nevšímají ale když se Thomas nedíval házeli po sobě starostlivé pohledy.

Zbytek večera strávili rozbalováním dárků a koukáním na všelijaké filmy, aby se zabavili. Bylo už skoro devět hodin a Thomas uléhal do postele se smíšenými pocity. Dnešek byl sice super ale pořád nemám svůj dopis...zoufal. Zadíval se do zdi nad sebou jako každý večer a po chvíly usnul.

...

Ťuk..ťuk..ťuky...ťuk..
Thomas se převalil v posteli na břicho a zamrkal očkama do tmavé místnosti. Vše bylo v naprostém pořádku. Tedy vlastně nepořádku. Učebnice se pořád válely všude, oblečení bylo v klasické poloze na židli a všude vlád obvyklý chaos.
Ťuk..ťuky ťuk...
Okno.. ten zvuk dělalo okno..
Thomas se otočil k oknu a byla tam.
Sova! S jedním pergamenovým dopisem na krku a razítkem červené barvy.

Já doufám že se vám příběh líbil :)

pokud ano nezapomeňte okomentovat a ohodnotit. DĚKUJI! :)

Dodatek ze dne 13.3.2017-příběh doopraven a přidán,,prolog"