Vrah Nebo Sexy Badboy?

1. den ve škole - čast 1.

Snažila jsem se na ten sen zapomenout, ikdyž to moc nešlo, ale dneska je přeci den D!
Jdu poprvý na novou školu!
Už od včerejška jsem v jednom hotelu, 10 minut od školy.
Auto bohužel ještě nemám, ale plánuju si udělat řidičák, co nejdřív to půjde.
Hmm.. mám si vzít tu černou sukni s červenou halenkou a džínovou bundou, nebo ty tmavě žlutý šaty s černym svetříkem..........
No rozhodla jsem se pro sukni, namalovala se, ale jenom trochu, abych hned první den nezapůsobila jako nějaká zmalovaná štětka a na krk jsem si obepnula náhrdelník po mé matce.
Jedna z mála věcí co mi po mým rodičích zbyla.
Byl to onyxový vlk s rubínovým okem, který vyl na měsíc.
Vždycky mi přinesl štěstí tak doufám, že i dnes nezklame........

Páni!
Věděla jsem, že je ta škola velká, ale že až tak, to sem fakt nečekala.
Všude chodili lidi a tvořili malé skupinky, kde si živě vyprávěli různé příhody z prázdnin.
Nevěděla jsem jak přesně to tu chodí, ale předpokládala jsem, že se musím jít nahlásit do kanceláře.
Když jsem vešla do budovy, bylo to tam ještě hezčí než zvenku a to je co říct.
Strop byl velmi vysoko a všude po zdech byly různé obrazy a diplomy a taky pár poháru za basket a rugby.
Chvilku jsem bloudila, ale po pár minutách jsem uviděla na konci chodby velký nápis "kancelář  školy".
Zaklepala jsem a vešla dovnitř.
"Dobrý den, jmenuju se Bonnie Morgan a chtěla bych se zapsat do prvního ročníku."
"Ah ano, vyplň tyhle formuláře a pak jdi do třídy 1.D ve druhém patře." , řekla mi sekretářka a podala mi štos papírů.
Asi po deseti  minutách jsem měla všechno vyplněné a podala sem jí to.
Ona mi na oplátku podala velkou hromadu učebnic.
Pak jsem se rozloučila a vyšla ze dveří.
Nedávala jsem pozor a najednou jsem ucítila náraz a všechny učebnice mi přitom spadly na zem.
Koukla jsem se nahoru a uviděla jsem kluka.
Ale ne ledajakýho kluka, byl fakt hezkej. Měl na sobě tmavé stylové džíny a černou koženou bundu, která musela, jak usuzuju, stát fakt hodně.
Zaujaly mě jeho havraní vlasy vyčesané nahoru a trochu do strany, ale především ty jeho oči.....
Bylo to zvláštní, ale i přesto, že měl tak tmavé vlasy, jeho oči byly tak zářivě modré.........
"Jé sorry, moje chyba", ozval se a tím přerušil moje myšlenky.
Sehnul se pomohl mi sesbírat moje učebnice.
"Já jsem Dean, Dean Drake", podíval se na mě a usmál se.
"Kdo si ty?"
"Ehm..., já..já sem Bonnie, Bonnie Morgan", vykoktaka jsem ze sebe a hned jsem se proklínala, že nejsem víc sebejistější.
Teď si určitě musí myslet, že sem uplný nemehlo, nejdřív do něho vrazim a pak se ani pořádně neumim představit.
"Hm.. Bonnie, pěkný jméno", řekl a znovu se na mě usmál tím jeho neodolatelným úsměvem.
"Eh, díky, Dean je taky hezký, moc hezký...."
Tak jo Bonnie, radši mlč, než ze sebe uděláš ještě většího tupce, říkala jsem si v hlavě a taky se na něho usmála.
"Ty seš tu taky nová?", zeptal se mě a ukázal na moje učebnice.
"Jo, jo sem, já......počkej ty seš taky novej?"
"Jo, před týdnem jsme se přistěhovali s tátou, kvůli jeho práci. Zrovna se jdu zapsat."
"Páni, jsem ráda, že nejsem sama."
"Tak jo, třeba se uvidíme na nějakym předmětu nebo na chodbě, až do mě zase vrazíš", zasmál se a kouknul se mi do očí.
Když sem znova uviděla ty jeho zářivě modrý oči, bylo mi jasný, že udělám všechno pro to, abychom se znovu viděli.