Teen mom

Sandra: Konec prázdnin

Je konec srpna, prázdniny každou chvíli končí a začíná novy školní rok. Tyhle prázdniny pro mě byly jedny z nejkrásnějších prázdnin za celý můj život. Možná proto, že jsem mohla celé prázdniny trávit s Adamem. V červenci jsme slavili tříleté výročí! Potkali jsme se v létě na oslavě mého spolužáka a od té doby jsme spolu. Mně bylo tenkrát 14 a Adamovi 17. Letos v květnu si koupil vlastní byt, takže je mnohem jednodušší být spolu osamotě. Náš vztah nikdy nebyl jako všechny ostatní. Oba jsme byli velmi vyspělí, co se týče vztahu. Netoužili jsme po tom, aby nám náš vztah přáli "přátelé" na Facebooku nebo abychom každý den přidávali fotky jak jsme strašně úžasní a všichni by měli závidět. Oběma nám šlo o to, abychom si navzájem důvěřovali, nestyděli si cokoliv říct nebo udělat. Jemu šlo o to, abych uměla udělat snídani, vyprat a uklidit. To já jsem uměla. A mně šlo o to, aby byl schopný vydělat a starat se o mě. On chodil na brigády, občas mi přinesl kytku, později si našel práci a bylo nám fajn. Jediné, co nám bránilo v tom začít náš vlastní život, byl věk. Mně bylo přeci jenom 14 a v našem věku bylo zvláštní se takhle chovat, ale nám to vyhovovalo. Všichni si z nás dělali srandu a rodiče tvrdili, že nám to nevydrží. No a teď to byly tři roky, co spolu takhle žijem. Adam už odmaturoval a získal povýšení v práci. Já u něj trávím většinu času. Samozřejmě ještě studuju, ale příštím rokem maturuju a slavím osmnáctku a pak půjdu na vejšku, ale plánuju mít stálou brigádu a budeme bydlet spolu. Bude to vlastně vypadat téměř stejně, ale budeme tomu moci říkat "bydlíme spolu". Letos o prázdninách jsme byli s ostatními přáteli téměř celý srpen na vodě, spali jsme ve stanech, večer zpívali a občas jsme i pili, ale já moc nepiju, takže jsem si spíš dala jednu sklenku vína, abych neurazila. Bylo to skvělý, měli jsme na sebe s Adamem spoustu času a bavili jsme se s přáteli. Na tohle léto budu ještě dlouho vzpomínat.

A je to tady... 1.září. Spala jsem u Adama. Ráno vstáváme společně, on mě pak hodí autem do školy a jde do práce. Po škole se většinou stavím doma, naobědvám se s rodinou a pak se s Adamem sejdeme znovu v bytě.

"Dobré ráno miláčku". Miluju, když mě budí s těmito slovy. Miluju ty rána, kdy se probouzíme společně. "Dobré ráno broučku". Rozespalým, ale něžným hlasem jsem mu odpověděla a rukou mu prohrábla jeho tmavé vlasy. Chvilku jsme se ještě mazlili v posteli a pak jsem šla dělat snídani. Adam jako vždycky seděl ještě pár minut v posteli a pak se šel vysprchovat. Raní sprcha mu netrvá nikdy dlouho, takže přijde vždycky akorát, když mám snídani na stole. "Tady to voní!" zaslechla jsem Adama křičet z chodby. "Ty jsi fantastická." Adam se podíval na stůl, kam jsem akorát pokládala talíř se slaninou. Přišel ke mně blíž, políbil mě a společně jsme se posadili ke stolu a pustili se do vajíček s křupavou slaninou. Dojedla jsem první a šla jsem si dát sprchu, vyfoukala jsem si vlasy, vyčistila zuby, nalíčila se a mohli jsme vyrazit. "Sluší Ti to zlato". Pronesl Adam, když jsme vycházeli z bytu. Začervenala jsem se a poděkovala polibkem.

V autě jsme oba dva nejraději poslouchali hitovky 60. až 90. let. Zpívali jsme vždycky hodně nahlas a občas jsme si ze škrabek dělali mikrofony, jako třeba dneska. Přijížděli jsme k mé škole, políbili jsme se a rozloučili se s těmito větami: "Kdo je nejlepší ze třídy?" "Ty, lásko!" "Kdo je nejkrásnější ze třídy?" Ty, miláčku!" Následně jsem mu tohle zvyšování sebevědomí oplácela. : "Koho má šéf nejradši?" "Tebe brouku!" "Komu to dneska v kanclu bude nejvíc slušet?" Tobě zlato!"

Když Adam odjížděl, ještě jsme na sebe jednou zamávali a před vchodem už na mě čekala Denisa. Společně jsme šly dovnitř, abychom si včas zabraly ty nejlepší místa. Když jsme se ve třídě obě usadily, vyprávěly jsme si o zážitcích z prázdnin. My dvě bychom dokázaly kecat pořád o čemkoli, ale přerušilo nás zvonění. Dneska to bylo spíše jenom informativní a končili jsme brzo, tak jsem vyrazila k našim. Měla jsem obrovský hlad, i když jsem si už kupovala kuřecí bagetu a čoko-tyčinku ve školním bufetu. Sedla jsem tedy na bus a za necelých 20 minut jsem byla u doma. Přišla jsem nahoru a první, kdo mě vítal ve dveřích byl můj osmiletý bráška. Rozběhl se proti mně a skočil na mě. Skočil na mě a tou největší silou, kterou mohl mě objímal. "Já jsem se na Tebe tak těšil Sandy!" "Vždyť já na tebe taky Míšo." Jediné, čeho jsem litovala na téměř společném bydlení s Adamen bylo to, jak moc jsme se odcizili s bráškou. Ale brzo vyroste a nějakou ségru bude mít na háku. "Mami! Tati! Sandy je tu!" Michálek se rozběhl po bytě a křičel, aby ohlásil můj příchod. "Ahoj Sandro" mamka vyšla z kuchyně a starostlivě mě objala. "Ahoj mami" pevně jsem ji objala a šla za tátou do obýváku. "Čau tati! Tak co, jak to jde?" Táta ležel na gauči a koukal na fotbal. "Ale jo jde to, dneska mám dovolenou, takže můžu koukat na fotbal. A co Adam? Přijde taky?" Adam s tátou mají super vztah. Rozumějí si a vždycky se mají o čem bavit.

U oběda jsme probrali spoustu věcí. Školu, Adama, fotbal, s bráškou jsme se chvilku bavili o autíčkách, no a pak jsem si šla sbalit učení, abych si ho vzala k Adamovi. Když jsem odcházela všichni byli smutní a Míša asi nejvíc. Viděla jsem, že je opravdu hodně smutný, že odcházím. A vzpomněla jsem si, že jsem si ve škole kupovala ještě čokoládu večer k televizi, ale Michálek jí potřeboval víc. Měl tedy alespoň trochu radost z čokolády a nemyslel na to, že zase odcházím pryč.

Když jsem přijela k Adamovi, ještě nebyl doma, takže jsem měla čas trochu poklidit a uvařit na večer. Pustila jsem si tedy hudbu dala jsem vařit vodu na špagety a mezitím jsem trochu uklidila, abychom tam nejedli a nespali v nepořádku. Chvilku potom, co Adam volal, že je na cestě, udělalo se mi strašně špatně. Začalo mě bolet břicho a bylo mi megašoufl. Trochu se mi i zatočila hlava, ale nakonec jsem se dobelhala do koupelny. Umyla jsem si studenou vodou obličej a chvilku jen tak stála nad umyvadlem. Slyšela jsem jak se otáčejí klíče v zámku a chtěla jsem jít Adama přivítat, ale jakmile jsem udělala rychlejší pohyb, přišlo to. Zvracení. "Zlato? Jsi v pohodě?" Chtěla jsem se Adamovi ozvat, ale neustále jsem zvracela. Adam tedy přiběhl do koupelny, kde jsem seděla u záchodové mísy a nepřetržitě zvracela. Chvilku stál Adam u mě, ale pak mi šel udělat čaj na zklidnění žaludku a připravil mi postel. Po chvilce se mi udělalo trochu lépe a šla jsem do kuchyně. Adam mě hned podepřel a pomohl mi dojít k posteli. Na stolku jsem měla připravený čaj a vedle postele kýbl, kdyby to přišlo znova. Byla jsem hrozně unavená, takže jsem hned usnula. Takhle divně mi snad nikdy nebylo.

Ahoj, tak doufám, že Vás tenhle příběh zaujal. Tato kapitola byla spíše taková úvodová, ale postupně se to začne "rozjíždět". Budu ráda za jakékoli ohlasy a rady.