Prolog

110 13 5
                                    

Stála jsem v mém pokoji, kde jsem nejspíše naposledy, a oblékala se do černých šatů s krajkovými rameny a do černých lodiček. Pohlédla jsem na sebe do zrcadla a sama pro sebe si v duchu řekla "Mámě by se to líbilo..", ale dnes mi nemůže říct jak moc mi to sluší, nebo naopak jak hroznou kombinaci jsem si na sebe společně se stříbrnými náušnicemi vzala. Dnes jsem jí a mému tátovi šla na pohřeb..

Ani nevíte, jak rychle můžete ztratit někoho milovaného, bez koho si život nedokážeme úplně představit. Ale holt život takový je, to si nikdo z nás nevybírá.








Takže ahoj, tohle je můj první příběh a já bych byla hrozně ráda za Vaše jakékoli prvotní reakce :)

Pěkný den, littlewolf

OsvobozenáKde žijí příběhy. Začni objevovat