Marcus&Martinus

1* Norsko

,,Zlatíčko nechceš si to ještě rozmyslet?" Falešně se usmála moje matka.
,,Ehm,ani ne." Objala jsem jí a vydala se směrem k letadlu. Drala jsem se přes davy mých fanoušků. Sem tam nějaký podpis a fotka. Asi znáte.
Takže abych to uvedla na správnou míru.....
Ahoj jmenuji se Khatarina Whitney,zkráceně Kat. Je mi 14 let a jsem naše česká zpěvácká hvězda. Jsem hnědovláska s výrazně blonďatými konci. A pozor!! Mám je tak od přírody. Mám pronikavé šedé oči.Momentálně jedu do Norska za bratrem na prázdniny. A taky na koncert Marcuse a Martinuse. Ty dva úplně zbožňuji. Moje matka a můj táta,no dejme tomu že jsou to úspěšní baleťáci. A když říkám úspěšný myslím tím opravdu hodně.....
4x zanedbané narozeniny
2x zanedbané vánoce
A jako typicky mě na celé prázdniny plus zbytek školního roku někam přesunou. Vždycky jsem jezdila za babi a dědou do Californie,ale letos poprvé jedu do Norska za mým bratrem Thomasem.

,,Brácha!!" Zakřičela jsem a nějakým záhadným způsobem jsem se protlačila přes dav mojich fanoušků na letišti. Samozřejmě mě potom čekalo asi půl hodinové focení.
,,Ahoj!" Odpověděl a silně mě objal. Můj bratr byl celkem jiný než matka a táta. Věnoval se baletu(taky),ale stíhal aby mě nezanedbával.
,,Co ten koncert,kdy je?" Nakládal kufry do auta mezitím co já čekala u dveří.
,,Myslíš ten Marcuse a Martinuse?"
,,Neasi" Jeho ironický hlas zněl vážně dost srandovně.
,,Ten je zítra." Odpověděla jsem a do uší si dala sluchátka. Já s bratrem si nemáme moc co říct tak možná ahoj,dobrou a jak se máš.
,,Jsme tady." Drbl do mě bratr a já si neochotně vyndala sluchátka z uší. Všimla jsem si jak se blížíme k velké ceduli s nápisem Trofors. Moment..... To fakt?!
,,Bro?"
,,Než něco řekneš... Ano bydlíme ve stejném místě jako Marcus a Martinus." Zasmál se a začal otáčet volantem. Věděla jsem jak jeho dům vypadá,ale kde bydlí se ještě nikdy nezmínil.
,,Ja nechci řvát... Ale asi to nepůjde." No taky nešlo. Začal jsem pištět. Ne že by to pištění trvalo dlouho,ale byla jsem nehorázně nadšená.
,,Tak padaj." Řekl bratr a hnal mě dovnitř do domu.
,,Nahoru po schodech 3. dveře z prava." Ukázal směrem po schodech a já začala brát schody po dvou.
Přede mnou byl neuvěřitelně velký prázdný pokoj s velkým oknem s nádherným výhledem na Norsko.
,,Wow." Vydechla jsem. Nevím co mi na tom pokoji přišlo tak úžasného,asi ten výhled a ten prostor.
,,Nechal jsem ti volnou ruku. Protože vím že kdybych to dekoroval já,nevydržela by si tu ani pět minut." Za sebou jsem uslyšela tiše se smějícího bratra. Jenom jsem mu na to pokývala.
Jelikož jsem neměla ještě ani postel spala jsem na gauči.