Marcus&Martinus

6* "Jsem tvůj psychiatr"

,,Hele,ale upřímně si asi první holka,kterou jsem viděl jíst už druhý dort za sebou." Zasmál se Marcus a zabodl vidličku do svého dortu.
,,Když se potřebuješ zbavit mindráku nic jiného ti nezbývá." Až po tom co jsem to dořekla jsem si uvědomila,že to jim asi říkat nemám.
,,Jak to myslíš?" Podíval se na mě Martinus takovým tím pohledem alá "jsem tvůj psychiatr".
,,Ehm.... To nic." Do pusy jsem si dávala poslední sousto dortu.
Potom nám donesli účet. Nojo byla to drahá cukrárna,takže se dalo čekat že to bude taková pálka.
,,Hele my máme tuhle sobotu rozhovor ve Skavlanu. Nepojedeš tam s námi? Že by si počkala v první řadě." Řekl Marcus a otevřel dveře od auta.
,,Ok klidně a ve čtvrtek by měla přijet za Sarah na to nezapomeňte! Navíc já doufám že tam pojedete se mnou,protože jsme se ještě než jsem odjela neviděli asi půl roku."
Odkývali mi to a zapnuli si pásy.
.......
Přišla jsem domů a bylo půl deváté..... Stane se no...
,,Tak v sedm jo?" Odvrátil Tom hlavu od televize.
,,Nojo promiň,prostě v jedné cukrárně dělají naprosto úžasné dorty." Ani jsem se na něho nepodívala,aby to mělo takový ten rebelský efekt.
,,Tak tahle věta mě dost děsí." Přišel ke mě blíž.
,,Panebože! Brácha je mi 14! Co si myslíš,že by jsme spolu dělali?" Zabodla jsem do něj pohled.
,,No já hlavně pak časem nechci vás dva vidět se ocucávat se na mým gauči." Ukázal prstem na gauč a zasmál se.
,,A u mě v pokoji můžeme?"
,,Ty padej! Nebo po tobě něco hodím!" Žďuchl do mě.
.......
,,Ahoj Martinusi." Usmála jsem se a ve škole zasedla vedle něho.
,,Jak pak se má Andílek?" Podíval se na mě takovým podezíravím pohledem.
,,Paráda,jelikož jsem až do půl jedné nemohla usnout tak už mám pokoj vymalovaný a pak jsem kůli tomu smradu z barev musela spát zase na gauči." Zývla jsem a snažila se o úsměv co nevypadá jako když umírám.
,,Můžu se za tebou přijít podívat jak to vypadá?" Dal mi ruku kolem ramen.
,,Jop klidně. Tak dneska po škole?"
,,Okay."
.......
,,Některý věci jako postel,poličky a stůl mi tam bro dal už včera. Budeš zírat!" Vyvalila jsem ve dveřích na Martinuse.
,,Víš co jsem včera říkal o tom gauči žeano?!" Zasmál se Tom,když kolem nás prošel.
,,Jo vím." Protočila jsem nad tím oči.
,,A ten pokoj platí?" Zatvářila jsem se rebelsky,ale moc mi to nevyšlo.
,,Na to už úplně zapomeň!! Tam nad vámi nemám dohled!"
,,Brácha jenom kamarádi jo?" Zasmála jsem se.
,,Co to bylo?" Ukázal Martinus směrem po schodech dolů a zasmál se.
,,Dlouhá historka." Odpověděla jsem.
,,A odkud se vlastně znáte?"
,,Je to náš choreograf."
,,A to mi proč jako neřekl toto?!" Uraženě jsem otevřela dveře do pokoje. Jak byl vymalovaný strop a dvě stěny jsem už psala tak ted ten zbytek. V jednom rohu byla manželská postel a v druhém psací stůl. Mezi tím byli zavěšené různé moje fotky a tak. Na opačné stěně jsou dveře do šatníku a koupelny. Jo na první pohled se to nezdá,ale je to fakt obří barák.
,,To je ona? To je Sarah?" Zeptal se Martinus a prohlížel si fotky ve tvaru polaroidu.
,,Jo to je ona." Sklopila jsem hlavu.

Budu ráda za každý votes a komentář❤