Poems

Ztracený zápal

Takže tu vydávám dneska znovu.. Dopsala jsem ji před chvilkou.

✖🌟✖🌟✖

Vidím, že jsem Tě zklamala,
protože jsem Tě neposlouchala.

Ale já mám pocit,
jakoby ve mně vymřel ten cit.

Cit toho zápalu ohně,
který jsem dřív měla,
cítím, že umírá ve mně,
dřív jsem se do všeho po hlavě hnala.

Však dneska, když jsi přišel,
mou odpověď jsi neslyšel.

Protože já ji ani nevyslovila,
a s bolestí v očích jsem Tě sledovala.

Nevím, jak tu jiskru zapálit zase,
znovu vidět tu víru po dlouhěm čase.

Oči plné bolesti jako já jsi měl,
protože přemluvit jsi mě chtěl.

Ale já se bála,
protože jsem Tě minule zklamala.

Bojím se opět toho pádu,
že spadnu zase z toho srázu.

Už nechci nikoho svou nerozhodností ranit,
bylo by na čase svůj osud změnit.

Ale vážně, jsem té kravině přednost dala,
než abych s tím bojovala?

Asi ano, dívej se, co ze mě je,
slzy tak jednoduše smáčí tváře mé.

Jsem akorát troska,
která přežívá do dneška.

Rozhodla jsem se snad špatně?
Já vím, že jsem na dně.

Na dně, kde není úniku,
akorát vidím svou jiskru zániku.

Třeba tu jiskru zas někdy mít budu,
tedy pokud přežiju tu zrádnou dobu.

✖🌟✖🌟✖

Nemusí to být zrovna o zklamané lásce, ale i třeba o sklamání sami sebe, že jste nedosáhli cíle..
Máte jiskru a pak se najednou vytratí a nikdo neví kde je... ((:

Snad se líbí. 😊

Kxx