PROKLETÍ [ KOUZELNÁ BERUŠKA A ČERNÝ KOCOUR FF CZ ]

Marinette - Switch

,, Pecka!" ťukla jsem si s Kocourem pěstí, jako to děláme po každém vyhraném boji s padouchem. Akuma byl očištěný a už nám nezbývala žádná práce.

,, Výborná práce, má Lady, jako obvykle. Už se nemůžu dočkat naší příští spolupráce, " prohlásil můj parťák s koketním úsměvem a políbil mi ruku v tečkovaném kostýmu. Ušklíbla jsem se a ruku mu vytrhla.

,, Neměl by ses na to setkání tolik těšit, protože to bude znamenat, že Paříž je opět v ohrožení," pokárala jsem ho.

,, Ale, má Lady, zkazíš veškerou romantiku, " prohlásí ublíženým hlasem Kocour.

,, O to mi právě jde, číčo, " prohlásím.

,, Zlomilas mi srdce, opět. " Dramaticky se udeří do hrudi a zapotácí se.

,, Nedělej uraženého, " prohlásím a šťouchnu ho to ramene. Kocour se usměje, ale potom jeho výraz zvážní. Chce něco říct, ale naštěstí se ozve známé pípání. Moje Mirákulum za chvíli vyprchá a já nechci Kocourovi ukázat svou pravou identitu, ne teď.

,, Už musím jít. Měj se, Kocourku," usměju se a zacinkám na jeho rolničku. Jo-jem se zachytím o nejbližší budovu a zhoupnu se pryč. V dáli slyším Kocourovo volání na rozloučenou. Několikrát se přesunu na střechu domu. Dopadnu na balkón svého pokojíčku zrovna ve chvíli, když se mi zrušila proměna.

Zvedla jsem se z polokleku a chtěla jsem se otočit, ale něco mi vlezlo pod nohy a já se, jak široká, tak dlouhá natáhla na balkóně. Zaúpěla jsem. Tikki ke mně rychle přiletěla a ptala se, jestli jsem v pořádku.

Odvětila jsem, že mi nic není. Tikki nade mnou jen kroutí nevěřícně hlavou a za chvíli se rozesměje. Skoro ihned se k ní přidám. Zvedám se ze země a jdu dovnitř do pokoje. Dám Tikki sušenku, aby se posilnila. Plácnu sebou na postel a hlasitě si oddechnu.

,, Proč nemůže Lišaj odjet na dovolenou? Třeba na měsíc? S těmi akumy nemám čas na normální život. Nestíhám školu, úkoly... Prostě nic, " postěžuju si. Je to pravda. Co jsem Beruška, což už jsou skoro přesně dva roky, cítím se neustále vyčerpaně, máloco mě baví, moc věcí nedodělám, nedokážu spát, omezuju vztahy s přátely a netrávím tolik času s rodiči. Mirákulum a Tikki mi obrátily život vzhůru nohama. Ale nestěžuju si. Jsem za Tikki ráda, navíc díky Mirákulu můžu pomáhat s ochranou tohoto nádherného města víc než jsem to mohla dělat předtím.

Pak si uvědomím, že neslyším povědomé a uklidňující chroupání Tikkiiných sušenek. Otočím se na bok, abych jí zkontrolovala. Čekala jsem, že tam bude sedět na stole a jíst sušenky, jako obvykle. Jenže, Tikki tam nebyla. Vyděšeně vyskočím z postele a hledám ji. Volám ji a už propadám hysterii. Jen tak by nezmizela! Jestli se jí něco stalo... Ani jsem na to raději nechtěla myslet. Bez ní bych byla ztracená. Vždy mi se vším poradí a pomůže. Teprve po chvíli si uvědomím, že bez ní se nedokážu proměnit, tudíž ani zachraňovat Paříž před Lišajovými padouchy.

Po nějaké době se znovu podívám na stůl. Září tam podivné zelené světlo. Zacloním si rukou oči, protože mě začínaly bolet. Celou místností se prožene menší tlaková vlna, která mě odhodí. Zátylkem do něčeho narazím. Promnu si ho a zaúpím. Hned ale popadnu knížku z tašky a řítím se s pokřikem ke stolu. Ale zarazím se, protože na stole sedí něco, co mi až podezřele připomíná Tikki, jen je to poněkud víc... Kočkovité.

,, Co jsi zač? " ptám se podezřívavě. Nakloním hlavu a prohlížím si to. Nebýt toho, že zmizela Tikki, nejspíš bych byla mnohem víc v klidu, ale Tikki tu není.

,, Jáá? " ukáže na sebe to stvoření a líně protáhne to slovo.

,, Ano, ty. " Začínám být netrpělivá. Chci zpátky svoji Tikki a ne tohle... Bůhvíco... A už vůbec to nechci mít na svým stole.

,, Haló, odpovíš mi? " Už jsem značně nevrlá, protože mi to vůbec neodpovídá a ani to nereaguje. Skoro jako by mě to ignorovalo a úplně zapomnělo, že jsem vlastně tady.

,, Máš tu camembert? " zeptá se ignorujíc moje otázky. Svým dotazem mě úplně zaskočí.

,, Jo... Jo, měl by být v lednici... Proč? " ptám se podezíravě.

,, Mám hlad, " odpoví to prostě. Pousměju se, ale jen na moment. Pak se zase zamračím.

,, Kdo jsi a co jsi zač? " ptám se znovu a hodám se ptát do té doby, dokud nedostanu odpovědi.

,, Tak dostanu ten sýr? " chce vědět, to na mém stole.

,, Až mi odpovíš. "

,, Fajn. "

,, Fajn. " Jen zopakuju, co to řeklo. A čekám, až se to uráčí odpovědět mi. Já pro žádný sýr nepůjdu, dokud nedostanu svoje odpovědi. Umím si počkat. Ale podle toho, jak se to nervózně kroutí a vrtí na stole, to asi nebude mít čekání moc rádo. Chvíli je ticho, až na šramocení, které vyvolává pohyb té věci, se kterou nechci mít absolutně nic společného. Nakonec se posadím na svoji postel a začnu si číst v knížce. Jde o učebnici dějepisu.

,, FÁJN! Dobře. Jsem Plagg a jsem kwami Černého Kocoura. S tvojí kwami jsme se na dobu neurčitou přeměnili. Tak a teď mi dej ten sýr. "

Další část. Přijde mi kratičká, ale snad se líbí. Tahle knížka se mě osobně líbí až od prostředka, takže hádám, že se nikomu začátek moc líbit nebude, ale snad se někdo najde. Piště komentáře, ráda si přečtu vaše názory, ať už budou jakékoliv. Mějte se a užívejte si prázdniny :D

miraculouslady04 :*