PROKLETÍ [ KOUZELNÁ BERUŠKA A ČERNÝ KOCOUR FF CZ ]

KONEČNĚ ,,VOLNÍ "

V rukách svírám její chladné tělo. Zkouším nahmatat tep, ale moje snažení nemá cenu. A já to vím. Jenom se s tím nedokážu a ani nechci smířit.

Obětovala se, protože si myslela, že jsem mrtvý, a nechtěla beze mě dál žít. Obětovala se, aby svět byl navždy v bezpečí. Obětovala se, aby žádná další nemusela zemřít. Obětovala se, kvůli naší lásce. Milovali jsme se navzájem, ale já miloval jenom jednu její polovinu. To ji ničilo tak dlouho, až ji to zničilo.

,, Beruško! Marinette! Lásko! " křičím na ni. Doufám, že tím ji proberu z věcného spánku smrti, do kterého upadla.

,, Prosím, vzbuď se. Bez tebe jsem nic. Nesmíš mě tady nechat! "

Z očí mi tečou potoky slz. Nechci bez ní žít. Vzpomínám na všechna naše setkání. Byl jsem hlupák, když jsem si neuvědomil, že je miluju obě dvě.

Ona to věděla. Ona věděla, že miluju jenom jednu její půlku . Ale ona milovala obě moje stránky. Jednu víc, jednu míň, ale milovala. Marinette byla jen moje kamarádka a to jí zlomilo srdce.

Byla tak obětavá, že se jako první ze všech pokusila zlomit tu kletbu. A vydařilo se jí to. Ale její předposlední slova vystihují celou situaci. Ačkoliv dokázala zlomit kletbu, jež je na všechny Berušky uvalená už několik tisíc let, sama jí ještě podlehla.

,, My... My dva... Jsme poslední... Poslední prokletí... Mrzí mě to... Nechtěla jsem... Abys... Abys i ty... Ty taky... Promiň... "

Nepochopil jsem, proč tam zmiňovala i mě. Ale k pláči mě dohnala její poslední slova.

,, Miluju tě, Adriene Agreste. Miluju tě, Černý Kocoure. A vždy budu. "

Nedokážu udržet slzy. Oběma nám vyprchá Mirákulum. Naši kwami nás sledují s bolestí v očích a Tikki brečí téměř jako já.

A naši kwami vypráví mi poprvé vyprávějí celou pravdu o kletbě. Tu pravdu, kterou přede mnou dodnes tajili.

,, První Beruška a Kocour byli zvláštní. On ji bez masky bez jakéhokoliv rozumného důvodu nenáviděl, ona ho celým svým srdcem milovala. Odhalili si identity a on proklel každou dívku, která by někdy byla předurčena k nošení jejích náušnic, aby zemřela velice bolestivou smrtí, než jí bude 25 let.

Bylo jí 24. Začala pomalu umírat. Uvědomila si, co udělal. Rozhodla se pomstít všechny ty nevinné dívky, které budou předurčeny k ochraně světa. Proklela všechny chlapce, kteří by někdy měli prsten, aby je smrt Berušky zasáhla jako to nejhorší, co se může stát. Ale aby nedokázali zemřít, dokud neuplyne tolik let od smrti Berušky, kolika se ona dožila. Sotva vyslovila poslední slovo, zemřela.

Jemu došlo, že odsoudil tisíce nevinných, mladých dívek k smrti, protože on jednu nenáviděl. S tou vinou žil do konce života. Nakonec 24 let po její smrti se oběsil, jelikož s tou vinou nemohl dál žít.

Tím, že se Marinette obětovala, naplnila jeho část kletby, a tím, že ty se teď trápíš, naplňuješ její část kletby. Jste poslední, kteří budou jejich pochybením tolik trpět.

Mrzí mě to, Adriene. Mrzí mě, že se ta kletba dotýká ještě i vás. "

Já se ještě víc rozpláču. Ona umírala v příšerných bolestech, ale trápilo ji pouze to, že já se budu nad její smrtí trápit. Byla tak moc nesobecká a laskavá. Narozdíl ode mě.

Držím ji pevně v náručí. Chci jsem jí v náručí svírat až do konce světa. Nechci bez ní žít. Nechci ji pustit. Najednou si uvědomím, že už nesvírám její tělo. Vyděšeně se dívám okolo sebe.

Ale není tady. Posadím se na postel a dál brečím nad její ztrátou. Najednou ucítím něco studeného na čele.

Zvednu hlavu a ona tady stojí. Moje Lady. V podobě Berušky. Ale jen jako duch. Dá mi ještě jeden polibek na čelo, pohladí mě po tváři a krásně se na mě usměje, jak to umí jen ona. Potom se rozplyne v drobné částečky zářivě bílého prachu, který odlétá k nebi, kam ona doopravdy patří. Vždy totiž byla andělem. Sleduji poslední zrnka prachu. Právě jsem ji navždy ztratil.

Tak, tady máte první kapitolu nový fanfikce, která je vlastně její ,,konec". Tak, co na to říkáte? Mám pokračovat nebo je to taková blbost, že to ani nemá cenu?