,,Myslím, že rodím." Zaupím uprostřed rušné ulice. Charlie se na mě rychle otočí a podepře mě. Zhluboka se nadechnu. První kontrakce začaly. Hlasitě zařvu a podívám se pod sebe. Nohy se mi podlomí a Charlie mě jen tak chytí do náruče.
,,To... To, ehm bude dobré... Nevnímej tu bolest. Jedeme hned do nemocnice."
,,Tak jsi blbý? Jak nemám vímat bolest? Víš jaká jsem citlivka! Au! Tohle je ještě dobré, ale co budu dělat za pár hodin?" Charlie mě v náruči nese k autu.
,,Nemůžeš si pohnout?" Znovu zakřičím.
,,Tobě se to řekne, když jsi těžká jak slon!" Odpoví.
,,Co jsi to řekl?!"
,,Nic." Posadí mě do auta.
,,Mám chuť tě zabít." Řeknu než zavře dveře. Charlie jen protočí očima a naskočí na místo řidiče.
,,Víš, že tě moc miluji, ale teď jsi ještě horší než když máš krámy!"
,,Ty si pořádný kus idiota! Jestli ti to nedošlo, tak právě rodím naše dítě a ty jsi ještě ani nevyjel!" Znovu zakřičím bolestí.
Přála jsem si být milá, ale nešlo to.
Trošku jsme přeskočili na porod. Snad to nikomu nevadí. :)
ČTEŠ
100 wishes Kathrine ✔️
Short StoryLéčila své zlomené srdce a to tak, že si každý den dávala přaní, které chtěla, aby se splnily.
