Apokalypsa

Zjištění (Prolog)

25. Května 2017
Dnes je den jako každý jiný. Je čtvrtek což znamená, že máme do 3 hodin. Ach Jo. Radši se kouknu na budík abych zjistila kolik je. ,,A doprdele." Vykřikl a jsem, protože budík ukazoval půl osmé to už jsem dávno ve škole. Vylítla jsem z postele, převlíkla se a letěla do školy. Přišla jsem akorát se zvoněním. Sedla jsem si vedle Sáry a připravila učení. Celý den proběhl normálně. Po škole jsem se Sárou čekala na autobus, dohodly jsme se, že za ni přijedu v 5 hodin. Šla jsem pro sestřičku a domu čekat až mamka přijede z práce.
Mamka přijela a já mohla jet za Sárou.

Na autobusáku mě však zastihl Ben.
,,Ahoj, kam máš namířeno?"
,,Jedu za Sárou. A copak ty tu děláš?"
,,Jedna tvoje kamarádka mi volala ať se pro tebe stavím." culil se.
,,Ok vzdávám se." směju se a nastupuju.
Cestou si povídáme o všem možném. Zastavujeme před barákem, kde už na nás čeká Sára a k mému překvapeni i Lukáš.

,,Nazdárek vy dva." říkám, protože tím Sáru naštvu, protože si nechce přiznat, že se mají s Lukášem rádi. A proto mi odvětí ,,No nazdar." ale smějeme se u toho. Všichni se po dlouhé době pozdravíme a jdeme na procházku do lesa. Došli jsme k našemu pahorku a rozbalili si piknik. Vzala jsem si s sebou i luk, protože se teprve učím a u pahorku je krásná velká louka. Najedla jsem se a šla střílet. Vystřelím pár šípů a slyším za sebou křik. Otočím se a vydím viděšenou Sáru jak ukazuje přede mě. Kouknu se tím směrem a vidím to taky. Vypadá to jako člověk, ale když se to přibližuje kouká to na mě jako na jídlo. Všichni na mě křičej ať střílím, ale jelikož jsem začátečník a navíc to vypadalo jako člověk, tak jsem se trefila až na potřetí. Šli jsme pomaličku blíže. Když jsme to uviděli zděsili jsme se. Vypadalo to jako když člověka popíchá spousta včel a má alergii. Bylo to nechutné. Vytáhla jsem mu šíp z těla a šla posbírat ty ostatní. Sára, Ben a Lukáš zatím vše pečlivě zabalili a šli jsme zpátky domů. Po cestě jsme se raději plížili, protože takových věci tam bylo víc. Došli jsme k Sáře domů. Ihned jsem volala mámě, aby nechodili ven. Potom mě Sářiny rodiče odvezli domů. Tam jsme zabalili vše potřebné dohodli se se Sářinýma rodičema a odjeli za mým taťkou. Taťka má velkej barák tak se tam vejdeme všichni a navíc nikdo od zatím neviděl něco jako my. A tak jsme jeli.

Dojeli jsme k baráku a šli se podívat po taťkovi a ostatních, ale jsem jsem ho našla stanula jsem. Dusila ho totiž ta věc. Neváhala jsem a vystřelila a kupodivu jsem se hned napoprvé trefila přesně tam kam jsem chtěla. Rychle jsme se všichni nahrnuli dovnitř a zavřeli všechny dveře a okna. Cely vyčerpání jsme si sedlo ke stolu a přemýšleli co a jak budeme dělat.

Ahoj😃
Doufám že se vám první kapitola líbila. Budu se snažit být více aktivní, ale nic nesibuju. Tak či těšíte se na další kapitolu? 😃