Pain

Nick

Nick:
To same rano:
Tak a je to tady.Prave vchazim na pozemek sve nove skoly.Doufam,ze sem aspon trosku zapadnu i kdyz jsem s pratelenim nikdy zadny problem nemel,nemuzu vedet jak to bude tady.No uvidime...
*****
,,Uf,uz je to vsechno" reknu si spis sam pro sebe, kdyz uz mam asi po 40 minutach vyrizene vsechny veci ohledne studia na teto skole.Uz zbyva jen najit kabitet sve nove tridni a ta by me pry mela odvest do tridy.No tak jde se na to...
*****
,,Tady to je,no konecne,je to tady jak v bludisti" pomyslim si ale radsi to nahlas nereknu a misto toho jemne zaklepu na dvere kabinetu.Po chvilicce mi otevre starsi dama oblecene v jakemsi kostymku,ktery urcite neni z teto doby.Diva se na me podezirave,tak jo musim se uklidnit....,,Dobry den,jsem novy zak teto skoly a mel bych patrit do vasi tridy jmenuji se-" zacnu mluvit ale jsem prerusen pisklavym hlasem damy stojici prede mnou.,,Oh,Ano,jiste,Nicholas Clark,pan reditel mi o vas rikal,pry jste velice talentovany a chytry jak v hudbe tak v predmetech.Tak doufam ze se zapojite do nasich projektu a popripade do nejakych tech olympiad.Doufam,ze se vam bude na nasi skole libit" Mluvi tak rychle,ze nestiham skoro vsechno pobrat a nez stihnu cokoliv namitnout nebo odpovedet uz zase mluvi,,Pockejte vterinku,jen si vezmu sve veci a hned muzeme vyrazit do tridy....Taaak...a je to vse muzeme jit" Radsi nic nenamitam a jdu za ni jako poslusny pejsek.Po chodbe,ktera je cela z mramoru a ze dreva je slyset pouze klapani snad deseti centimetrovych podpatku.Nechapu jak se na nich muze udrzet natoz s nimi temer behat.,,Kdyby se ted tady na te zemi rozplacla nebo jen zakopla asi bych se neudrzel a vybouchl smichy" nad svoji myslenkou se jen usklibnu ale nijak na sebe neupozornuju...radsi....
Po par minutach dorazime k drevenym dverim ktere maji takove male ,,okenko" skrz ktere se da podivat dovnitr.Ze tridy vychazi...jak jen to rict slusne...velmi hlasity neporadek.,,Je to stejne jako u nas." pomyslim si ale to uz profesorka otevira dvere do toho blazince.Spolecne s ni vchazim do tridy,ktera se jakoby zazrakem cela ztisi a vsichni stoji v pozoru na svych mistech.Ale zustavam stat pod schodem u dveri.Ucitelka prejde ke stolu polozi si na ne sve veci,napije se ze sveho hrnicku a zacne neco hledat ve svem sesite.Ja se zatim rozhlizim po tride.Vetsina kluku se na me diva naprosto lhostejne naopak holky se na me divaji a culi se div jim neukapne slina.Nad svou poznamkou se tise zasmeji ale nesmim na sobe nechat nic znat.Rozhlizim se dal po tride. Zrakem se zastavim  uplne u posledni lavice v rohu kde stoji se sklopenou hlavou divka s cernymi vlasy avsak mam pocit ze pokazde kdyz se jen nepatrne pohne nebo na ni dopadne slunecni paprsek spise zcervenaji nez ze by byli cerne.Porad ma sklonenou hlavu.Jako jedina na me necivy a neslinta nade mnou.Po nejake chvily co ji pozoruji,konecne zvedne hlavu a zmatene se rozhlizi po tride ve ktere je porad ticho jako v hrobce,diky memu prichodu.Pohledem se zastavi na me a projizdi me ocima.Je prekrasna ale vsiml jsem si ze na jeji jinak bezchybne tvari je nekolik sramu a na ruce ma obrovsky monokl.Je to divne.Tak krasna divka.Proc ma tolik zraneni?? Musim o ni zjistit vic.Zjistim,ze se pohledem zasekla na mem prstenu...ostatne jako kazdy,protoze ten prsten je opravdu zarivy,ale o nem az nekdy jindy.Kdyz odthne oci od meho prstene zacne postupovat vis az se setkame ocima.Ma tak krasne oci,ale vidim vnich cosi divneho co by tam byt nemelo.Je tam bolest,smutek a jeste neco co nedokazu urcit,ale je nadherna.Nedokazu prerusit nas ocni kontakt a tak se na ni dale divam a ani ona ho neprerusovala.Vyrusi nas az hlas ucitelky.Kdyz me vyzve abych o sobe neco rekl jsem nervozni ale nebojim se toho.Reknu jen sve jmeno a,ze sme se prestehovali a chci koncit ale ucitelka chce vedet vic a tak jim tikam o me zalibe v hudbe ale o tom,ze zpivam jim nereknu...staci ze vi ze se venuji hudbe..na minule skole to vsem prislo smesne a bylo to pro ne divne...spravni chlapy prece nemeli drnkat na kytary ale hnat se za micem a mit zlomenou a zase srostlou kazdou kost v tele.Radsi o tom pomlcim a bude to me mensi tajemstvi.Celou dobu jsem na sobe citil pohled te divky ale stale jsem se dival neurcitym smerem.Bal jsem se,ze kdybych znovu navazal ocni kontakt uz bych ho nedokazal prerusit a tak to radsi delat nebudu.Ucitelka me poslala si sednou a jedine volne misto bylo vedle..NI...zacala se otacet jak kdyby ji nekdo strasil a uplne ji zmizela vsechna barva z obliceje.Vypadala jako kdyby ji nekdo honil...nekdo koho se hodne boji a on ji ma uz na dosah...Pomalu ale jiste jsem se vydal k lavici.Pomalinku jsem si sedl ale nedalo se prehlednout jak se cela i se svymi vecmi posunula az uplne na kraj lavice a zakryla si oblicej hustymi vlasy.Vypadala strasne vydesene.Jako kdyby se ji prave nekdo chystal zabit.Mam divny pocit,ze se me boji...Musim o ni zjistit neco vic..