Nečekaná návštěva (Tobirama x Izuna)

2.

Izuna Uchiha- já (normálně)
Tobirama Senju - 123456789ani (tučně)

Předem se omlouváme za chyby a překlepy :')
Hvězdička nebo komentář by nás velmi potěšili a hlavně chceme znát váš názor :)
---------------------------------------

O půl hodiny později se situace změnila v jednu noční můru. Jakoby to už před tím nebylo dost špatný.

Hashirama s tím... nevím, jak se jmenuje, se přesunuli do obýváku. Izuna, Itama tam šli taky, a já jsem sem byl doslova dotáhnut. Ježne to nebylo to nejhorší. To nejhorší na tom bylo to, že první věc, co Hashirama vytáhl byl rum. A tak začalo ti dva pít, a nám nalili kofolu.

Po chvíli šlo všechno z kopce. Itama se nějakým, mně neznámým, způsobem začal bavit s Izunou. Začalo se mi tu dělat zle. Odešel bych do pokoje, ale napadl mě lepší způsob, jak si zpravit náladu. Natáhnu se pro sklenici a naliji si do ní rum s kofolu.

Všem to bylo jedno. Protože si mě nikdo nevšímal. Kdyby nebyl Hashirama zaneprázdněn vyprávěním historky a taky napitej, tak by mě přizabil.

Pomalu si upijím ze sklenice. A v ten moment mě to napadne. Opiju všechny, a pak se postarám o to, aby ti dva vypadli.

A tak nenápadně naliji každému do sklenky s kofolou rum. Využijí toho, že se dívají jinam, protože se Hashirama snaží předvést nějaký tanec, či co. Lehko se dostane do nálady. Takže máš skvělou příležitost.

Pomlouváme Tobiramu. Je to super.

Napiju se. Chutnalo to divně. Podívám se na Tobiramu. Sedí, jako by nic. Tak se otočím zpatky na Itamu a znovu si začneme povidat.

Napiju se znovu a chutná to ještě hůř. Co v tom je? Znovu se podívám na Tobiramu. Seděl ve stejné pozici, jako před tím, ale i tak jsem z něho nespustil očí. I když Itama něco říkal, tak jsem ho neposlouchal.

,,Tobě se líbí Tobirama, nebo co?" Řekne najednou.

,,Co? Nee! Ani náhodou!" Zašklebím se.

,,Vážně?" Ušklibne se.

,,Jo, vážně. Proč se směješ?" Nadzvednu obočí, když se začne tlemit. 

,,Protože se ti líbí Tobirama." Řekne mezi smíchem.

,,Neeee!" Zakřičím přes celou místnost. Itama se začal smát ještě víc nahlas, až to nevydržím a dám mi malej pohlavek. To ho, ale nezastavilo.

,,Ty malej..." ani to nevyslovím a od Tobirami se ozve, že mu nemám nadávat.

,,Říká ten pravej." Řeknu docela nahlas. Stejnak to neslyšel.

,,Jdu si odskočit." Rekne Itama najednou.

,,Fajn," odvětím.

Za chvíli se vrátí a něco má v ruce. Je to bílá kočka. Která připomínala Tobiramu.

,,Jak se jmenuje?" Zeptám se.

,,Tobirama." Odpoví mi Itama. To co jsem teď pil, tak to skončí na Tobiramovi. A zeptám se jestli jsem slyšel dobře.

,,Dělám si srandu. Jmenuje se Anjel." Zase se začne tlemit.

Sedím jako opařený. Chvíli trvá, než se plně vzpamatuju. Pak si z tváře utřu kofolu. Začne ve mě vřít krev. Snažím se udržet vztek na uzdě. I když, kdybych mu zlomil vaz, tak jediný, kdo by o tom věděl by byl Itama.