Traceur

Kapitola 1. - pokračování II.

Autobus přijel na zastávku téměř s ní.

„No teda, dneska je tady v čas, kam to zapsat." Pomyslela si a nastoupila do autobusu. Zamířila si to přímo na dvě poslední sedadla vzadu, obvyklé míst, kde si sedala. I přesto že bylo venku temno, dívala se ven z okna. Do uší ji hrála hudba, kterou stejně nevnímala, přemýšlela nad tím novým spolužákem, který měl další den přijít k nim do školy.

Přemýšlela o tom tak silně, že se ze svých myšlenek probrala, až když ležela v posteli a nastavovala si budík do školy. Těžko říct, jestli z toho měla strach, nebo tak nějak podvědomě tušila, že se jí změní život poměrně od základů.

Ráno ji probral ostrý zvuk jejího budíku. Rozespale plácla po mobilu, aby vypnula budík. Budík přestal zvonit. Přinutila se vstát z postele a dobelhat se do koupelny. Opláchla si obličej, rozčesala si vlasy a šla si pro svačinu do školy. Během toho co si dělala svačinu, stíhala jíst i snídani. No jo, žena zkrátka zvládá více věcí najednou. Podívala se na hodiny, bylo 6:24 a za několik desítek minut jí jel autobus. „Jo, ještě stíhám." Řekla si klidně a dala si svačinu do batohu. Podívala se na teplotu venku a pak se přesunula opět do koupelny, aby si vyčistila zuby. Náhle ji zazvonil mobil. Byl to Eliot.

„Čau, stíháš ten bus co jeden v 50 od tebe?" ozvalo se z telefon.

„Brý ráno, jo asi jo. Jedeš tím busem?"

„Vypadá to tak." Odpověděl Eliot a začal se smát.

„Fajn, tak se uvidíme tam. Budu sedět zase vzadu." Odpověděla mu Kate s úsměvem.

„Jasný, měj se."

Položila hovor a málem se zděsila. Měla jen něco málo přes 10 minut, než jí jel autobus. Z koupelny vyběhla jako potrefená. Otevřela skříň, aby si našla nějaké oblečení. Její jedinou záchranou bylo, že měla dostatek kalhot a triček s krátkým rukávem. Rychle se oblékla, hodila si na záda batoh, sluneční brýle na oči, do uší sluchátka a spěchala na autobus.

Když došla na zastávku, ještě měla dvě minuty rezervu. Přepnula si písničku a poklepávala si nohou do rytmu.

Konečně autobus přijel, nastoupila do něj a hned si automaticky sedla dozadu. Při zastavení na zastávce kde měl Eliot nastoupit, se jen podívala směrem ke dveřím a čekala, až Eliot nastoupí.

Jakmile nastoupil, zamířil směrem k ní. Široký úsměv ji rozhodně zvládl zvednout náladu.