Můj život antisociála

Jaké to asi je býti spisovatelkou?

Dnes jsem psala slohovou práci do školy. Už jsem za ní dostala 5, protože byla zadána už před dvěma měsíci. Nedonesla jsem ji proto, že jsem stále nebyla spokojená se svým nápadem na téma. Stále to nebylo ono. Napsala jsem to 3x, ale pořád nic. Byl to jen strohý text v podstatě bez nápadu. Při dnešním, už čtvrtém pokusu, tuto slohovou práci napsat, to bylo ale jiné. Psala jsem a psala a nechtěla přestat. Bylo to, jakoby bych psala o sobě, ale zároveň vůbec. Vytvořila jsem postavu, která měla část vlastností stejných jako já, ale část takových, které bych si přála mít. Konečně jsem se mohla odprostit od reality a dostat se do světa ve, kterém bych teď chtěla být. Mohla jsem si tam dělat co jsem chtěla. Mohla jsem být šťastná, bohatá, zamilovaná, úspěšná... mohla jsem být každou chvilku někdo jiný a nebo všichni najednou?! Bylo to krásné. Můj sloh jsem nakonec musela zkrátit na 4 A4 ručního písma. V tu chvíli mě to dost mrzelo. Že už si nemůžu dál vymýšlet kdo budu, kde budu a proč budu. Nakonec jsem se rozhodla, že tento příběh vydám jako pořádnou knihu a to vám přísahám. Jednou vydám svou vlastní knihu! Tento příběh, který jsem psala do mé slohové práce bych nejdřív chtěla zachytit v mé druhé knize, tady na wattpadu, která už nebude o mě, ale bude o Moly. O slečně, která si může dělat co se jí zachce.

Dneska jsem také konečně přišla na to co chci v životě dělat. Žádná módní návrhářka, žádná právnička... SPISOVATELKA!! To je to co mě naplňuje. Můžu si přitom odpočinout, ale zároveň vytvořit něco úžasného, co pomůže odprostit se od starostí
nespočetně mnoho lidem.