Můj život antisociála

Den divnosti

Musím říct, že dnešek by se bez problémů mohl řadit mezi ty zvláštnější dny mého života.

Začalo to celé už ráno, když jsme se ségrou nebyly schopné ani domluvit. Já v kuchyni s puštěnou vodou z kohoutku, ona na chodbě s hlavou zanořenou někde v tašce. To je pak těžká domluva.

Škola nenabídla o moc normálnější atmosféru. Půlka spolužáků i učitelů chyběla. Asi už to naznačovalo, že to nebude úplně klasický den.

Měli jsme dostat výsledky testů z matiky. Bohužel náš pan učitel se jen tak (asi pro zábavu) rozhodl, že nám nic nepoví, i kdybychom se třeba postavili na hlavu. Všichni se najednou dostali do té divné nálady, ve které jsem já byla už od rána. Takové to naštvání/zklamání/očekávání a kdo ví co ještě. Prostě hodně pocitů dostavujících se v jednu chvíli.

Ani suplovaná hodina češtiny nepřinesla žádný zvrat k lepšímu. Do třídy přišla krátce po zvonění naše bývala zástupkyně. Starší paní se zajímavou povahou. A když říkám zajímavou, tak myslím spíš divnou. Její výroky typu: „Řekla jsi sice správnou odpověď první a nahlas, ale bod stejně nedostaneš." „A proč nemůžu dostat bod?" Ptám se zmateně. „Ostatní to určitě také věděli, ale jen to neřekli." Snaží se o rozumný důvod. Podle mě se jí to moc nedaří. „No tak když to věděli, tak to měli říct ne?" Pokračuji dál ve svém souboji. „Aničko, měla bys mít nad věcí a být trochu velkorysá." Pokouší se se mnou udržet krok učitelka. Tímhle jsem ztratila slova, protože, jsem vůbec nepochopila, co to právě řekla. Však to nedávalo smysl. Když to ostatní věděli, tak to měli snad říct ne?! Takovéhle soutěže moc smysl nemají, ale tak já už se ani ničemu nedivila. Prostě divnej den.

Hodina angličtiny v jiné skupině byla také zajímavá. Učitelka si povídala sama pro sebe, všichni buď spali nebo jedli a jí to evidentně ani nijak nevadilo.

Po únavném dni ve škole jsem se doma v podvečer rozhodla pro krátký relax v podobě pleťové masky. Na internetu bylo spoustu návodů na DIY neboli Do It Yourself neboli Udělej si sám. Řekla jsem si, že bych něco z toho mohla vyzkoušet. Mám pleť problematickou, takže by mi neuškodilo každodenní chemikáliemi nabušené přípravky vyměnit za něco přírodního. Našla jsem si tedy recept podle kterého jsem si masku připravila. Lžička jogurtu, 1/2 lžičky medu, 1/2 jablečného octa, lžička vody a špetička skořice. Zdálo se mi to jako fajn recept. Jen s tou skořicí jsem to malinko přehnala. Místo doporučené špetky jsem omylem přidala skoro 1/2 lžičky. Říkala jsem si že to ničemu nevadí a nadšeně pokračovala dál. Při zhruba 2. minutě působení masky jsem začala zaznamenávat poměrně silné pálení. Nechala jsem to být, ale po dalších 2 minutách to začalo být dosti nepříjemné. Zkoukla jsem se tedy v zrcadle a co nevidím. Obličej jako rajče. Zřejmě ta skořice, která podporuje prokrvování pokožky v tom udělala trochu nepořádek. Masku jsem si tedy okamžitě smyla, ale červený opar na pleti byl pořád. Jako první se mě lekla mamka, pak ségra no a taťku jsem naštěstí ušetřila... v rámci možností. Červený obličej se za par hodin vrátil do normálu a já už teď jsem zase ta stejně divná Anička jako vždycky.

A poučení z dnešního dne?
1) nemluvit na někoho kdo je na druhé straně baráku
2) být nad věcí a být velkorysá?!
3) a při výrobě domácích pleťových masek se vždy držet přesného návodu.. hlavně se skořicí :D ;)