Shiro:
Bylo odpoledne a já se probudil. Vstal jsem a šel jsem do kuchyně. Tam jsem uviděl Sebastiana, Dana a Jacka. Jack se zasmál.
"Co je?" zeptal jsem se ho.
"Ale nic..." odpověděl Dan.
Vzal jsem si jídlo a Dan mi dal dvě cíčka.
"Oh... oki..." odpověděl jsem.
Najedl jsem se a pak si vzal ty cíčka. Šel jsem k počítači do obýváku a napsal Tomovi:
dnes večer buď zas u restaurace...
Objevilo se zobrazeno a já se díval na videa. Byl večer a vypadl jsem z domu, šel jsem k restauraci a uviděl Toma.
Oba dva jsme šli dovnitř a šli rovnou do té místnosti. Mobil znovu zazvonil a pak se ozvalo:Ahoj, ahoj? Hej! Hej, wow, den 4. Věděl jsem, že to zvládneš.
Uh, hej, podívej, možná ti zítra nebudu moct poslat zprávu. *bouchání na dveře*
J-je to velice špatná noc pro mě. Um, js-jsem celkem rád, že jsem ti poslal zprávy *odkašlání* když jsem uh, mohl.Uh, hele, udělej mi laskavost. *bouchání na dveře* Možná někdy, uh, by ses mohl podívat dovnitř těch obleků v zadní místnosti? *bouchání na dveře* Budu se snažit vydržet dokud někdo nepřijde. Možná to ani tak špatné nebude. *bouchání na dveře* Uh, v-v-vždy mě zajímalo co je ve všech těch prázdných hlavách tam vzadu. *hraní písničky*
Však víš... *zasténání* ale, ne- *zvuky pokračující animatronickém zakřičení a šumění*
Hovor se ukončil a já se podíval na Toma.
Tom polkl: "Myslím... že zemřel..."
"Neříkej... ale animatronici nám nic nedělají... proč jeho zabili?" zeptal jsem se.
Tom se na mě podíval: "Dneska... nebudeme pouštět nikoho dovnitř ok? ... kdyby někdo musel jít na záchod a ti roboti... Freddy a spol. byli venku... tak ten co je venku zůstane venku a někam se schová. Ok?"
"V žádném případě!" odpověděl jsem Tomovi.
"Huh?" zeptal jsem se ho.
"Prostě... nebudeme to riskovat okay?" zeptal se Tom.
"... fajn..." odpověděl jsem.Pak začala být noc a Tom šel na záchod. Kontroloval jsem kamery a taky jeho na záchodě.
Podíval jsem se na dveře a vzdychl jsem.
Uplynulo deset minut a nikdo stále nepřišel.
Podíval jsem se na kameru na záchodě, ale Tom tam nebyl.
Sakra... Tome... Kde do hajzlu jsi?!
Podíval jsem se po kamerách a najednou ho uviděl v zadní místnosti schovávat se pod stolem.
Tak to tedy ne, Tome...
Vzal jsem si baterku a běžel jsem opatrně k zadní místnosti.
Doběhl jsem dovnitř a podíval se na Toma.
Tom mi zatahal za nohu a já se schoval k němu.
"Proč?!" pošeptal mi do ucha. "Proč jsi do prdele přišel?!"
"Nemohl jsem tě tu nechat!" pošeptal jsem mu do ucha.
"Řekl jsem, že to tak má zůstat!" pošeptal mi zpět Tom.
"Ale já nechci!"
Tom se na mě podíval a zeptal se: "Huh...?"
"... nemohl jsem tě tu nechat... ne takhle... to jsem prostě nemohl... já-"
Chytil jsem ho za ruku a políbil ho.
On se mi díval hluboko do očí a pak se usmál.
Podíval jsem se na dveře a najednou uviděl Bonnieho.
"Kluci? Kde jste?" zeptal se Bonnie.
Pak si klekl a začal se dívat pod stůl.
Oba dva jsme se překulili a běželi do chodby k hlídačské místnosti.
Narazili jsme na Foxyho.
"Yarrrr!" odpověděl Foxy.
"Ummm..." odpověděl Tom.
Foxy najednou zničeho nic animatronicky zakřičel a já polkl. Podíval jsem se na Toma a vykřikl: "Běž!"
Oba dva jsme začali utíkat do druhé chodby. Vběhli jsme dovnitř a zavřeli dveře.
A tak jsme tam přečkávali noc. Animatronici ťukali na dveře.
Nějak jsme to přežili.
Bylo 6 hodin ráno a já s Tomem odešel pryč. V parku jsme si sedli a dívali jsme se na oblohu.
Kouřili jsme cigaretu.
Tom jí dokouřil, podíval se na mě a dal mi pusu na tvář.
Usmál jsem se. Nakonec jsme se rozešli.
Došel jsem domů a v kuchyni jsem si vzal jídlo. Najedl jsem se a šel jsem do obýváku.
Jack s Danem si tam povídali na gauči.
"Tak co, Shiro?" zeptal se Jack.
"Co by? Nic..." odpověděl jsem.
Dan mi hodil dvě cíčka. Já je chytil a schoval jsem si je k sobě.
Ti dva šli nahoru a já si sedl na gauč. Díval jsem se na televizi a pak jsem tam i usnul.
Zítra... Je poslední den... Poslední den mého týdne...
ČTEŠ
Be our friend. . . [Yaoi]
RandomV minulém příběhu si Shiro našel práci. . . Co bohužel netušil, že ta práce je o něco dost. . . Temnější a... Vyžaduje... Pořádné... Koule... Dokáže náš Shiro přežít... Pět... Nocí...? /Toto je 5-denní... možná více-denní příběh.../