Doktorka Rose

Na začátku

Těžko říct, kdy to vlastně začalo. Možná, že ve 43. roce ve výcvikovém táboře, nebo snad až o rok později při seskoku. Jak říkám, nedokážu Vám s určitostí říct, zda to, co všichni nazývají hrdinstvím, začalo v Chicagu, nebo snad už kdysi dávno na gymnáziu. Možná to ale taky začalo jedné letní noci roku 1922. Té noci se manželům  Frankie a Thomasovi Cooperovým narodila dceruška. Malá Cooperová dostala hned dvě jména. První, na přání maminky Rose a to druhé, Mary, z úcty k památce babičky z otcovy strany.

Její tatínek původem z Rakouska, prožil poslední dny Velké války s jasným přesvědčením, že odjede z rodnného kraje za velkou louži, kde začne nový život. A opravdu odjel za oceán a v Chicagu našel práci i svou budoucí ženu. Své Rakouské jméno Koppfer pozměnil, na tolik časté a lépe znějící Cooper, založil rodinu a začal pracovat v jedné z poboček firmy na kuchyňské potřeby, kde byl po několika letech povýšen do manažerské funkce. Tak jsem tedy přišla na svět.

V Rakousku zůstala moje tetička Helga, její muž Alfred a jejich dcera Soňa. Tatínkova sestra Josefína se provdala do Francie a svému muži porodila jedinnou dceru Collet. Poslední tetu Sofii jsem měla snad ze všech nejradši. Tatínek vždycky říkal, že je křehlá umělecká bytost a nemýlil se. Sofii dovedly její múzy až do Londýna. Tady svůj talent zdokonalila a začala pracovat jako módní návrhářka.

Celé léto jsem vždy trávila u tet a vždy to pro mě bylo to nejhezčí z celého roku. V 15. letech jsem se pak rozhodla, že pojedu studovat do otcovy rodné země. Chtěla jsem se stát doktorkou a studium na prestižním gymnáziu v Innsbrucku by mi přijetí na medicínu usnadnilo. A tak jsem, i přes maminčiny protesty odjela do Evropy.