Doktorka Rose

Nabídka která se neodmítá

"Slečna Cooperová?" zeptala se mě mladá sekretářka, která právě vyšla z těch velikých, polstrovaných dveří, na které jsem celou tu dobu, než přišla koukala.

"Ano to jsem já." odpověděla jsem nejistým tóne. Mladičká sekretářka se na mě usmála a poprosila mě o doklady, pro ověření totožnosti. Když jsem jí doklady podala, znova se na mě usmála a oznámila mi, že mám počkat, než si pro mě dojde. Pak už se jen energicky otočila na podpadku a velké polstrované dveře se za ní zaklaply. Znovu jsem byla v té malé místnůstce sama. Sklopila jsem zrak na podlahu a vzpoměla si na dobu před třema lety, kdy jsem nastoupila na univerzitu a vůbec netušila co vše mě ještě v příštích letech čeká.

***

Před třemi lety, Chicago

Už tři měsíce chodím na univerzitu a dnes si mě k sobě zavolal náš učitel anatomie. A teď jsem stála před jeho kabinetem, připravená zaklepat, vstoupit a čelit tomu, co mě tam za těmi dveřmi čeká, aniž bych měla nejmenší tušení co mi profesor chce. zaťukalajsem a vstoupla. Profesor stál naproti dveřím a usmíval se na mě.

"Slečno Cooperová, během mých hodin ve vašem ročíku jsem si všiml, že vaše znalosti jsou, jak bych to jen řekl, na vyšší úrovni, než vašich spolužáků a nejen to, řekl bych dokonce, že vaše znalosti jsou na stejné výši jako znalosti studentů zhruba ve třetím ročníku. A tak jsem vám chtěl říci o možnosti postoupit o jeden, či více ročníků. Stačí jen složit zkoušky z učiva ročníků, které chcete takzvaně přeskočit. Tak co vy na to, nechtěla by jste to zkusit?"Stála jsem před ním jak solný sloup a nevěděla co na to, co mi právě zdělil říct.

"Aaa vy myslíte, že že bych to měla zkusit?"vykoktala jsem ze sebe.

"Rozhodně. Tady máte formulář, který musíte vyplnit a tady nějaké informace." Vzala jsem si papíry, které mi podával, poděkovala a odešla. Večer jsem si pak přečetka přihlášku a formulář s informacemi, ve kterém se psalo, že pokud s možností postupu budu souhlasit budu uvolněna z vyučování na dobu 5. dnů. Nemusela jsem dlouho přemýšlet nad mým rozhonutím, protože miluji výzvy a také jsem si řekla, že není důvod, proč to nezkusit.

Druhý den už ležela vyplněná přihláška na profesofově stole. Když jsem mu jí předávala usmíval se na mě tak mile, až jsem se bála, jestli je v pořádku.

"Výborně slečno Cooperová, jsem opravdu potěšen z vašeho rozhodnutí, byla by škoda kdyby jste podobné šance nevyužila." prohodil profesor jakým si lichotivým toné. Nevím proč, ale měla jsem z něj divný pocit a tak jsem se co nejuctivěji a hlavně co nejrychleji rozloučila a rázným krokem vykročila z kabinetu.

Druhý den mi pak ze školy přišel dopis ve kterém mi bylo zdělováno, kdy a kde se budou konat zkošky z prvního ročníku, a také že od zítřka mi začíná 5. denní uvolnění z vyučování. Celý týden jsem doslova ležela ve skriptech a připravovala se na zkoušky.

Zkoušky byly jak ústní, tak písemné. Musím uznat, že ústní zkoušky mi dopadly lépe, než ty písemné. Nebudu dlouze popisovat proces zkoušení,ale chci aby jste si tu situaci dokázali alespoň představit, takže vám to shrnu. Zkoušky probíhali v sobotu odpoledne v jedné z učeben na univerzitě. Aby se nedalo říci, že mi mji profesoři nadržují, byla u mého zloušní přítomna komise z vybraných profesorů na naší univerzitě. Nejprve jsem psala test, ten jsem měla za 2 a pak následovalo ústní zkoušení, to dopadlo už na výbornou, výslednou známkou byla tedy 1 . Měla jsem takovou radost z úspěch, že jsem si rovnou podala žádost o přeskočení také druhého ročníku, do kterého jsem právě postoupila. Postup byl stejný jako předtím, týden volna, kterýjsem ztrávila učením a poté zase písenmý test, též za 2 a ústní zkoušení, které jsem ale měla už za dva, ale co výsledná 2 je více,než jsem čekala. A jelikož jsem toho ještě stále neměla dost, pokoušela jsem štěstí i na potřetí, tentokrátmě čekalo učivo třetího ročníku, mohem složitější, ale já si věřila, a tak jsem zase trávila týden zalezlá doma, okolo sebe rozprostřeny skripta a doufala, že i tentokrát uspěji. A uspěla! Složila jsem i zkoušky z třetího ročníku a postoupila tak do "čtvrťáku". Pololetí se ale blížilo a tak jsem se zase musela učit. Dál už jsem postupovat nechtěla, protože js em se bála, že tentokrát by mi už mé znalosti z Rakouska nestačily.