Ta Albína (FF - Pobertové)

To nic

Společně s Lily jsme vešly do učebny přeměňování. Hodinu jsme měli s Mrzimorem, kteří většinou chodili dříve, než bylo potřeba, takže většina lavic už byla obsazená.

Chvíli jsem se nám rozhlížela po volné lavice, když mi ze zadních lavic zamával Jacob a ukázal mi lavici hned před ním, která byla volná. Radostně jsem mu zamávala a táhla Lily k lavici.

Posadily jsme se před něj a nějakého jeho kamaráda. Také se na mě usmál a já mu úsměv opětovala.

Bylo mi líto, že jsem si na Jacoba vlastně vůbec nevzpomněla.

Připadalo mi to jako věčnost, když jsme seděli pod dubem a povídali si. A přitom to byly pouhé tři dny.

Došlo mi, že si to tady nějak málo užívám. Vždyť je tu tolik lidí, s kterými bych mohla trávit volný čas. Vždyť mám ještě skoro celý rok, než se budu muset osamostatnit a budu se muset vyrovnat s krutým světem tam venku, za zdmi Bradavic. Zatím nás tím nikdo nechce denně zatěžovat. Zatím jsme v bezpečí v Bradavicích.

Zatím si můžu užívat nevědomost, tak proč se zabývám Blackem? Proč jediné co dělám je, že spím, učím se, jím a s přáteli trávím tak málo času? Dala jsem si jasný závazek. Odteď si budu života v Bradavicích užívat a budu se snažit, aby byl můj druhý a zároveň poslední rok v Bradavicích ten nejlepší.

Takže zajdu za poberty a zeptám se, jestli vymysleli nějaký nový vtípek.

Mé přemýšlení narušila přísně vyhlížející žena s drdolem. Profesorka McGonagallová.

,,Kde jsou slečna Hoppkinsonová a Lockwoodová?" zeptala se potom, co přejela celou třídu pohledem. ,,Bylo jim špatně" odpověděla jsem. Zakroutila nad námi hlavou.

Pravděpodobně tušila, co se dělo minulou noc, když je všem Nebelvírským od pátého ročníku nahoru špatně a jsou bledí.

 ,,A pan Bla-" nestihla doříct a dovnitř vtrhl Black s Jamesem a Remem. Hele, Rem už se probudil.

Nebyl zvyklý vyhýbat se vyučování. Byl mimořádně snaživý a já nikdy zcela nepochopila proč. Učil se snad častěji, než Havraspárští.

Za to Black s Jamesem se nikdy učit nemuseli. Všechno věděli. Nikdo nechápal proč, ale i dva skoro nikdy nedávali pozor, knihovna pro ně byla sprosté slovo a přesto byli skoro nejlepší v ročníku.

Já se učila jen občas. Stačilo mi dávat pozor v hodině a případně se občas něco doučit, ale ti dva.. 

,,Mám se ptát, kde jste byli?" podívala se na ně rezignovaně McGonagallová. ,,Já budil Rema. Siria se radši neptejte" pokrčil James rameny a jako doma si nakráčel přes celou třídu přímo k lavici, která byla přes uličku vedle nás. Black očima sledoval Jamese a když si James sedl, pokrčil také rameny a došel si sednout k němu.
Remus se ještě podíval na profesorku McGonagallovou a čekal, jestli mu dá pokyn, aby si sedl. Profesorka mu rezignovaně pokynula rukou a Remus si sedl do druhé lavice k nějaké holce. Vypadala mile a neustále se na něj usmívala.

,,Dnes budete měnit misku ve svícen. Dbejte na řádný tvar svícnu, ať to není pouze nějaká hrouda čehosi, co dokáže hořet.  Při opačné přeměně zase dbejte na přesný tvar misky a ať tam není žádná dírka. Miska musí být i nadále použitelná! "

Mávla hůlkou a před každým z nás se objevila miska. Povzdechla jsem si. Řekla jsem kouzlo a z misky bylo něco jako svícen. Byl sice trošku tlustší než normální svícen, ale snažila jsem se..

Po dalších dvou hodinách, které jsem jakž takž přežila byl konečně čas na oběd. Dosedly jsme s Lil k Nebelvírskému stolu a já si na něj položila hlavu.

Chtělo se mi spát. Hrozně moc. Bylo najednou hrozně těžké, držet víčka od sebe. Jenom na chvíli zavřu oči. Musím je hned otevřít, protože je hodně trapný, usnout ve velký síni s hlavou na stole.

Otevři oči. Povzbuzovala jsem se. Jenže hlava a tělo jaksi nespolupracovali, takže má víčka zůstala u sebe, a já se propadla do říše snů.

Cítila jsem, že ležím v něčem teplém obětí a ten člověk nejspíš jde. Bylo to příjemné. Dala jsem tomu někomu ruce kolem krku. Zašimraly mě na nich něčí vlasy a uslyšela jsem jemný povzdech.

Bylo mi to jedno. Chtěla jsem spát. S úsměvem jsem se opět propadla do říše snů. 

Šla jsem hlubokým lesem. Všude kolem mě byla spousta spadaného listí a vanul chladný vítr. Otřásla jsem se. Nebyla mi zima. Měla jsem špatný pocit. Byla jsem tak hluboko v lese, že jsem ani nevěděla, jestli měsíc svítí, nebo ne. Našlapovala jsem po vlhkém spadaném listí a naslouchala každému podivnému zvuku. Křupla větvička. Vyšvihla jsem sebou na stranu, ze které zvuk přišel. Nic tam nebylo. Tedy spíš nikdo. Zrychlila jsem krok. Něco se stane. Cítím to. Slyším zavytí, které se ozvalo za mnou. Takže ano. Svítí měsíc. Je úplněk. Dala jsem se do rychlého běhu. trhala jsem si tepláky o všemožné malé stromky a bodliny. Několikrát jsem málem uklouzla na listí. Necítila jsem bolest. Jako bych jí vymazala a vnímala jen to, co mě může dostihnout, když nebudu dostatečně rychlá. Zatočila jsem a přede mnou stála obrovská nestvůra. Vlkodlak. Začala jsem opatrně couvat. Vlkodlak cenil zuby a olízl si čumák. Ne ne ne. Honilo se mi hlavou. Nedokázala jsem si vzpomenout, co mám dělat. Začala jsem rychle utíkat. Vlkodlak taky. Snažila jsem se vybavit si, co mám v takovém případě dělat. Když mě opravdu nic nenapadalo, začala jsem panikařit.Každou chvíli mě dostihne a ze mě zůstane pouze kamenný náhrobek. A najdou mě vůbec někdy? Začala jsem křičet. Jako bych zazdila, že to asi nebude nejlepší nápad. ,,Pomoooc!"  křičela jsem a běžela, co mi síly stačily. Kousek přede mnou, se ze země začala nořit zeď. Obrovská široká kamenná zeď. Ne ne ne ne.. Měla jsem pocit, jako by se proti mě spikla i příroda. Když jsem ke zdi doběhla, už byl moc obrovská na to, abych ji přelezla. Nebyla jiná možnost. Otočila jsem se čelem k netvorovi za mnou a vyděšeně se na něj koukala. Jenže jsem nečekala to, co jsem viděla. Asi dva metry ode mě stál vlkodlak a kolem něho spousta krvavých pokousaných těl. Když jsem se zaměřila na tváře. Musela jsem vyděšeně vykřiknout. Viděla jsem těla  Jamese, Lily, Dein, Kat a Jacoba. Kde je Rem? Black? Clony slz mi zakrývaly výhled a já si rvala vlasy. Spatřila jsem Blacka. Vlkodlak se mu zakousl do hrdla a odhodil ho k ostatním.  ,,NE!!!" zaječela jsem.

Vystřelila jsem do sedu. Měla jsem zrychlený dech a pravděpodobně jsem i křičela ze spaní. ,,Co se stalo?" zeptala se rozespalá Dein.

Vlastně jsem vůbec nechápala, jak jsem se sem dostala. Za okny už byla tma.

,,To..nic" řekla jsem a setřela si studený pot z čela.

,,Nevíš, jak jsem se sem dostala?" zeptala jsem se.

,,Náhodou vím. Chystaly jsme se na poslední hodiny, které bychom stihly a přinesl tě Black. Prý jsi usnula ve Velké síni a nikdo neměl srdce tě budit" zasmála se a se zvědavostí se na mě podívala.

,,Co se ti vůbec zdálo?" zeptala se. ,,To je jedno. Řeknu vám to jindy" pokřiveně jsem se usmála.

Dei si povzdechla a znovu si lehla. Pravděpodobně jsem vzbudila jen ji. Tiché vydechování jsem od dvou zbývajících postelí slyšela.

Ulevilo se mi když mi došlo, že jsou v pořádku. Že to byl jen hloupý sen. Potřebovala jsem ale zkontrolovat kluky. Navíc jsem nemohla usnout. Byl úplněk. Možná proto, se mi zdálo zrovna o tomto.

Když jsem si navlékala teplé papuče, stále mi vrtalo hlavou, proč jsem ve svém snu neviděla i Rema. Ne, že bych nějak stála o to, aby tam ležel s nimi, ale bylo mi to divné.

Pomalými kroky jsem mířila dolů ze schodů. Naskytl se mi pohled na prázdnou společenku. V krbech dohoříval oheň a vypadalo to tu zvláštně opuštěně, bez všech těch lidí.

Vyběhla jsem schody do chlapeckých ložnic a tiše otevřela dveře. Nakoukla jsem dovnitř a čekala Peterovo chrápání, nebo vydechování ostatních kluků, ale bylo tam hrobové ticho.

Když jsem rozsvítila, zjistila jsem, že pokoj je prázdný. Co se to děje? Ztratili se? Co když byl ten můj sen pravdivý, a oni jsou v Zapovězeném lese a bojují o svůj život?  

Tu možnost jsem okamžitě zavrhla. Já jsem v hradě a holky taky. Třeba si jen zašli pro něco do kuchyně. Prostě tu na ně počkám.

Lehla jsem si na nejbližší postel a čekala. Víčka mi začala těžknout a já se pomalu poddávala spánku. Když přijdou, vzbudí mě. Řekla jsem si a poddala se spánku.

______________________________________Bonjour <3Tak jo, po delší době :D Doufám, že se líbilo. Budu opravdu moc ráda, za každý koment a hlas !<3 Jsem vděčná všem, kteří moji knížku čtou a budu opravdu ráda za názor <3 Adios <3