Ta Albína (FF - Pobertové)

Nenávidím tě, Siriusi Blacku

Bolela mě hlava a v celém těle mě píchalo, štípalo a svědila mě snad každá část. Sykla jsem, když se z další části mého těla ozvala tentokrát horší bolest, než jsem cítila dosud.

Otevřela jsem oči. Bílá místnost, zatažená okna a spousta lůžek kolem mě. Jen jedno z nich bylo obsazené.

Jsem na ošetřovně a očividně tady nejsem sama. Na stolku vedle lůžka ležel tác s asi pěti lektvary. Jen jsem se na ně podívala, nakrčila jsem nos. Blacková je fakt kráva. Tohle by si zasloužila ona, ne já.

V tu chvíli se ozval jekot. ,,Cassie!" vyjekl někdo. Když se ke mě přiřítila má zrzavá kamarádka. Objala mě. Přes závoj jsem neviděla, jestli přišel někdo ještě s ní.

,,To je pěkný, člověk se zrovna probudí z mrtvých a jeho nejlepší kamarádka už ho zase vraždí" řekla jsem, když mě řádně zmáčkla a všechny mé kosti a části těla s drobnými jizvami dávaly dost znát, že se jim to nelíbí.

,,Jsi v pořádku, tohle vážně znělo jako ty" uslyšela jsem Jamesův hlas za Lily. Lily se ode mě odtáhla a já spatřila všechny své přátele. Kromě jednoho. Byl tady James, Rem, Dei, Kat a Lily. Black tady nebyl. Asi je zase s nějakou svojí holkou.

,,Chyběla ji nám" řekla Dei a objala mě. Následně mě s úsměvem objala i Kat a nakoned Remus. Vypadá to, že je v pořádku. Akorát trochu bledý. Doufám, že se někdy dozvím, co s ním je. Uslyšela jsem zachrápání z vedlejší postele.

Natočila jsem hlavou. Peřina zakrývala člověka celého. Připadalo mi to zvláštní. Nevěděla jsem o tom, že by se tady něco stalo. I když.. možná se něco stalo zatím co jsem spala. ,,Kdo je ten nešťastník vedle?"zeptala jsem se zvědavě.  

Všichni se na sebe podívali. ,,Vlastně.." začal Rem. ,,Je to Black" dořekla Kat. Překvapeně jsem vykulila oči. ,,Co se stalo?" zeptala jsem se.

,,Když tě Stone odnes v náručí ze třídy, řekl Blackovi, ať pohlídá Blackovou. Black vypadal úplně nepříčetně a začal po ní vrhat kletby, načež ona mu to oplácela. Jenže on v zápalu naštvanosti nedával úplně pozor, takže ho Blacková nějakou kletbou odpálila ke katedře o kterou se silně uhodil. Měl zlomená dvě žebra." řekla Lily.

On se mě zastal? Udělal to kvůli mě? To je přeci hloupost. I když možná není, třeba se jen chtěl zastat kamarádky. Ano, tím to bude.

,,To je.." řekla jsem s pusou otevřenou. ,,Milé" vydechla jsem. Ale měla jsem pro jeho chování spousty dalších názvů..Obětavé, statečné, a podobně.

,,Slečno Darková! Už jste vzhůru" přiběhla k nám madame Pomfreyová. ,,Návštěvní hodiny skončily. Slečna Darková musí odpočívat." řekla a rukama vyháněla mé přátel pryč z ošetřovny.

,,Mohu se vás na něco zeptat?" řekla jsem. ,,Ale jistě." odpověděla, zatímco lektvary nalévala do správných skleniček. ,,Jak dlouho jsem byla mimo?" zajímalo mě to skoro nejvíce. ,, 2 dny." usmála se. ,,Měla jsem mít s profesorem Křiklane-" začal jsem, ale madame Pomfreyová mě přerušila.

,,Měla jsem vám od něj vyřídit, že váš trest se přesouvá. Až se uzdravíte vy, i pa. Black, domluv se vámi a panem Potterem a slečnou Evansovou na jiný termín" ,,Aha, dobře" přikývla jsem. Bylo mi líto, že jsem to neprošvihla.  ,,Tohle vypijte" řekla a podala mi tác s čtyřmi skleničkami odporně vypadajících lektvarů.

,,Ten první dopomáhá srůstání kostí, druhý je proti bolesti, třetí by ti měl lépe zahojit jizvy, případná poranění, která ještě zbyla a poslední je uspávací lektvar. Na chvilku si ještě zdřímnete." usmála se opět a starostlivě mě přejela pohledem.

Odešla do své "pracovny".
Znechuceně jsem se podívala na bublající lektvary, které smrděly až ke mě. ,,Tohle ti jednou vrátím, Blacková" zavrčela jsem si pro sebe a kopla do sebe první, nejméně nechutně vypadající lektvar. Zkřivila jsem tvář nechutí. Chutnalo to jako plesnivá ryba s křídou. Ne že bych věděla jak chutná plesnivá ryba. (To to je zase za blbost? :( :D ).

 Následně jsem do sebe kopla další lektvar, pak ten třetí a na ten poslední jsem se jen znechuceně dívala. Bublal a smrděl. Byl černý a já málem zvracela jen z pohledu na něj.

,,Jednou to vypít musíš" povzbuzovala jsem se. ,,Tři, dva jedna" odpočítala jsem si a nalila si do krku nechutnou hmotu.

Musela jsem zadržet dech a čekala jsem jestli poběžím na záchod nebo ne. Nic se nedělo. Bylo to to nejhnusnější, co jsem kdy v životě vypila. Jakoby jste smíchali všechny hnusné příchutě bertíkových fazolek, k tomu lak na nehty, šampón a plesnivý jogurt.

,,Ble ble ble" plivala jsem kolem sebe, když jsem lektvar polkla a snažila se zahnat odpornou chuť z pusy. Black se zavrtěl na své posteli a já se nenápadně usmála. Nechápala jsem jeho myšlenkové pochody.

Jednou mě obejme a hladí mě po tváři, pak se líbá s dalšíma holkama a myslím že nejen to, pak se se mnou vyspí, zase se líbá s dalšíma holkama  a najednou se kvůli mě dostane na ošetřovnu. Byla jsem z něj více než zmatená. Jak se k němu mám chovat? Mám mu poděkovat? Nebo ne?

Víčka se mi začínala klížit. 

Přemýšlet budu jindy. Teď půjdu spát. Otočila jsem se na bok a zavřela oči. Téměř okamžitě jsem usnula. 

Zase ten les. Věděla jsem co přijde. S tvářemi uslzenými jsem procházela lesem. Několikrát jsem málem uklouzla na vlhkém listí. Nepříjemný pocit mě doprovázel celou dobu. Kdy to přijde? Jak dlouho ještě půjdu v nejistotě? Ozvalo se prasknutí větvičky pár metrů ode mě. Cítila jsem to. Umřu, vím to. Začala jsem utíkat. Nevzdám se tak snadno. Praskání větviček a kroky se ozývaly čím dám tím hlasitěji. Prodírala jsem se každým křovím, nohy jsem měla odřené do krve a adrenalin mi běhal v žilách. Ale nestačilo to. Ucítila jsem dotyk studené ruky, která mě chytila za límec. Začala jsem se vzpouzet. Nepomáhalo to. Stisk byl příliš silný a já se vzdala. Vzdala jsem boj o svůj život. Snažila jsem se alespoň zjistit, kdo že mě to zabije. Dívala jsem se do rudých očí člověka s protáhlým obličejem. Místo nosu měl pouze protáhlé dírky. S krutým výrazem se na mě díval Voldemort.  ,,Vidíš? Vzdáš to. Vzdáš boj. Jsi srab. Jsi nicka" řekl krutě a začal se šíleně smát. Když jsem cítila prudké trhnutí k zemi. Nikdo ale netrhl mnou, někdo trhl jím. Padla jsem na zem, načež do mě někdo strčil a já se odkutálela o pár metrů dál. Naskytl se mi zvláštní pohled. Voldemort ležel na zemi a nad ním stál majestátní jelen, obrovský černý pes a vlkodlak. Nikdo z nich se nehýbal. Nebála jsem se ani jednoho ze dvou zvířat. Ani Vlkodlaka. Cítila jsem, že jsem v bezpečí. Ačkoliv netuším proč. Vlkodlak se prudce zakousl do Voldemortovy nohy. Ten zařval bolestí a vytáhl hůlku z kapsy. ,,Avada Kedavra!!" zaječel a zelený paprsek světla narazil do Vlkodlakova břicha. Zhroutil se na zem. Nedokázala jsem se pohnout, mluvit, zařvat, utéct. Nic. Když k zemi padl i jelen a pes, nemohla jsem nic. Bolelo mě u srdce. Ale proč? Proč to tak bolí? Proč je mi tolik líto těch zvířat? Voldemort se na mě naposledy podíval. ,,Vzdáš se" krutě se zasmál a s hlasitým prásk se přemístil. Chtěla jsem se podívat na těla zvířat. Už tam ale nebyly jejich těla. Nýbrž tělo Jamese, Blacka a Remuse. ,,Ne! To není možné, Jimmy, Reme, Blacku. Vzbuďte se" ječela jsem. Všichni tři měli potrhané oblečení a jejich prázdný výraz se mi vryl do paměti. To nezvládnu. ,,Pomozte mi někdo!" zaječela jsem a trhaně vzlykala. ,,Nemůžete být mrtví. ne ne ne" šeptala jsem si.

Vzbudila jsem se zpocená a vyděšená. Největší úlevou pro mě bylo, když jsem na vedlejší posteli spatřila spícího Blacka. Nic z toho se nestalo a ani nestane. Nedovolím, aby se to stalo.

Jak ale souvisel jelen pes a vlkodlak s Remem, Blackem a Jamesem? Za okny už svítalo. Dnes bude pěkný den.

Ošetřovna byla tak tichá, že by šlo slyšet spadnutí špendlíku. Takže když Black zachrápal, nadskočila jsem leknutím.

Po několika hodinách, co jsem jen ležela a koukala do stropu a přemýšlela nad mým divným snem, vešla na ošetřovnu vysoká blondýnka.

,,Je tady Sirius?" zeptala se s úsměvem.

,,Jo, je" řekla jsem lhostejně. Přišla k němu a začala mu něco šeptat do ucha. Black se jen ohnal rukou a otočil se na druhou stranu.

Její trpělivost a sebevědomí už začalo být na bodu mrazu a tak po nějaké době co se po ní pořád oháněl řekla honě nahlas.

,,Vstávej Siriusi!" Ten vystřelil do sedu a když ji viděl, protočil očima.

,,Co potřebuješ?" vzpamatoval se celkem rychle na to, že teď vstal.

,,Přišla jsem za tebou. Na kdy si domluvíme to rande" zavrněla

,,Kdykoliv chceš, Amy" odpověděl flirtovně

,,Až se vrátíš z ošetřovny, sejdeme se, ano?" řekla s vyzývavým úsměvem. Začala jsem skřípat zubama. Tak tohle nedám.

,,Dobře," řekl a holka odešla.

,,Nemyslíš si, že už bys měl dospět?" řekla jsem po chvíli ticha.

,,Jak jako dospět?" zeptal se udiveně. ,,Měníš holky jako ponožky, Blacku. " řekla jsem.. ,,No a co?" zvedl obočí.

,,Měl bys dospět. Hledat někoho, koho miluješ a ne jen na jednu noc" řekla jsem. Tohle jsem mu toužila říct už hodně dlouho. Jeho reakce mě ale překvapila víc než cokoliv jiného.  

,,Pouze žárlíš, že s nimi jsem alespoň jeden den, zatímco s tebou jsem se jen vyspal!" vykřikl naštvaně.

Překvapeně jsem se na něj podívala. Otevřela jsem pusu a do očí se mi hrnuly slzy. Narazil na mé bolestné místo. Zmínil že jsme se spolu vyspali. Ne nezmínil. Zakřičel a navíc mě neskutečně urazil.

I on si asi uvědomil že přestřelil a lítostivě se na mě podíval.

,,Promiň...Já.." řekl, ale já ho nenechala domluvit.

,,Nenávidím tě, Siriusi Blacku" řekla jsem a slzy opustily mé oči a stékaly mi po tvářích.
_____________________________________________
Krátká část po dlouhé době :D Já vím.
Teď bude vycházet méně kapitol za kratší dobu. Navíc příští týden odjíždíme na lyžák, takže ještě nevím, jak to bude. 
Snad se vám část líbila, budu ráda za voty a komenty.
Mám vás ráda <3