Dcera

3.Setkání

Tato kapitola bude z pohledu mámy.

...

Nervózně jsem přešlapovala před Děravým kotlem.
Ještě zbývá minuta a šance,že se opozdí je víc,než minimální.Vždy chodí včas.
Kouknu se na hodinky.10,9,8,7,6,5,4,3,2,1,
,,Elizabeth,"ozvalo se za mými zády.
,,Ahoj Severusi,"otočila jsem se k němu.
,,Půjdeme dovnitř nebu ru budeme jen tak stát?"zeptal se nevrle.
,,Jo,"odpověděla jsem.Cítila jsem se nejistě.
Sedli jsme si k zadnímu stolku a objednali si.
,,Co potřebuješ?"zeptal se narovinu.
,,Je to na delší dobu."
,,Čím dřív začneš,tím dřív budu mít klid.Tak mluv,"vyzval mě.V jeho tváři byla ta ledová maska,pod kterou chránil všechny své pocity a emoce.Znervózněla jsem.
,,No víš,"začala jsem.,,Je to složité.Pamatuješ,jak jsme spolu kdysi byli?"
Přikývl.
,,No tak,já tehdy.Já-já otěhotněla a-a no my máme dceru."Dořekla jsem to s velkými obtížemi.
Koukla jsem se na něj.Vypadal rozzuřeně,I když to bylo špatně poznat.Pocity sdělovali jen jeho oči.
,,A říkáš mi ro až teď.Po X letech,se dozvím,že mám dceru.Jak si čekala,že na to asi zareaguji?"procedil přes zaťaté zuby.
,,Já,já nevím.Snažila jsem se tomu vyhnout.Annie to pořád neví a chce,abych jí to řekla.Přišlo mi jako dobrý nápad,aby jsi to věděl dřív než ona."
,,Je vůbec moje?"řekl naštvaně.
,,Samozřejmě,tím jsem si jistá.S nikým jiným,než s tebou jsem v tu dobu nebyla.A taky umím počítat Severusi."Už jsem byla taky naštvaná.
,,Kdy se narodila?"
,,Ty mi nevěříš?"
,,Ne.Tak kdy?"
,,20.Srpna.Teď nastupuje do Bradavic.To je taky důvod,proč jsem se ti to rozhodla říct."
,,Takže ty mi naznačuješ,že kdyby do Bradavic nenastupovala,tak mi to neřekneš.Chápu to správně?"nebezpečně zvyšoval hlas.
,,Nooo,ano."sklopila jsem hlavu.
,,No to si snad ze mě děláš lergraci."Hodil na stůl galeony,otočil se a odešel.
Taky jsem zaplatila a vydala se na procházku,abych si utřídila myšlenky.
Tohle bude ještě složité.