Legion Of The Black #cz

Lost It All

Moc se omlouvám všem, kdo se včera nedočkali očekávané kapitoly, ale opravdu mi nebylo nejlíp, ostatně ani dneska není, ale včera jsem opravdu neměla na to přepsat celou kapitolu z papíru sem, neskutečně mě bolely oči. Tu jednodenní pauzu můžete brát jako kompenzaci za to, že Exordium a Wretched And Divine vyšly v jeden den. Doufám, že si kapču i tak užijete.  MCK👀⭐💬

Bolelo to. Opravdu mě bolelo a hlavně mrzelo, jak se ke mně mí rodiče zachovali. Nechápali, proč poslouchám zrovna tu skupinu, proč se chovám jak se chovám a ani proč píšu. Neviděli to.
Stáli jsme proti sobě v chodbě. Cítila jsem slzy v očích, když na mě máma křičela a nechtěla si ode mě nechat vysvětlil to všechno. Doufala jsem, že by mi snad mohl pomoct táta, ale i v něm jsem se zmýlila. Stál na její straně.
Zoufale jsem si prohrábla rukou vlasy, a když na mě otec ukázal ovladačem s nehezkými slovy, něco se ve mně zlomilo. Na mém obličeji se usadil neústupný výraz.
,,Ne," pronesla jsem tvrdě. Otec zavrtěl hlavou a strčil mi před oči mou kresbu dívky, jež se mi tolik podobala. Měla jsem pocit, že ji snad chce roztrhnout.
Už jsem to nemohla dál snést. Otočila jsem se, vlasy se mi rozletěly kolem hlavy, a sehla jsem se pro svou tašku. S posledním zoufalým úsměvem jsem se jim pokusila vysvětlit, že to nemá cenu. Nechápali to. Možná že ani nechtěli.
Chtěla jsem odejít, ale přede dveřmi stál můj otec. Zkusila jsem ho odstrčit, ale marně. Byl mnohem silnější než já. Matka se mě pokusila chytit, ale vytrhla jsem se jí. To už jí pomáhal i otec. Snažila jsem se jim vytrhnout, ale nešlo to. Zmítala jsem sebou ze strany na stranu ve snaze získat si zpátky svou svobodu. Bezúspěšně. Místností se rozlehl nelidský výkřik. Až pak jsem si uvědomila, že jsem to byla já.
Zkusila jsem sebou znovu škubnout. Dveře se rozrazily a dovnitř vpadlo několik lidí. Společnými silami mě položili na zem. Byli jich na mě příliš, neměla jsem šanci se ubránit. Přesto jsem však cítila, jak mě matka držela za ruku.
Křičela jsem, brečela, prosila, ale nemělo to cenu. Nebezpečně blízko mému krku se ocitla injekční stříkačka s podivnou mně neznámí modrou tekutinou.
Má matka zuřivě gestikulovala a něco říkala, ale nevnímala jsem ji. Snažila jsem se dostat na svobodu.
Ucítila jsem, jak ostrá jehla proťala kůži na mém krku. Síly mě opouštěly. Všechno kolem mě ztratilo pevný tvar a já se propadla do temnoty.

Velel jsem světu
Těmato rukama jsem zahrabal nebe pod zem
Uložil jsem Bohy k odpočinku

Bezvládná Eve Black ležela na nosítkách, jenž zdravotníci vyvezli ven z domu Blackových. Hned za nimi běželi dívčini rodiče. Páni Blacková naskočila do sanitky, její manžel hned za ní. Zdravotníci do vozu dali i Eve a zavřeli zadní dveře.

Držel jsem klíč od království
Lvi strážili hradní zdi
Sláva králi smrti

Sanitka s hlasitým houkáním odjela. Evini spolužáci postávali na dvoře Blackových a vše pozorovali. Někteří s úsměvem, jiní vypadali, jako že je jim to líto. Nejlítostivěji vypadali její nejbližší přátelé. Ovšem u jejich emocí si nikdo nemohl být jistý.
Sanitka se řítila ulicemi. Paní Blacková si nervózně hrála s vlasy své dcery.

Pak jsem to vše ztratil
Mrtvý a zlomený, mými
Zády proti zdi
Rozřízněte mě, otevřete, já...

Zdravotník sedící vedle jejího manžela posvítil Eve do očí, aby zkontroloval její reakce.

Pomalu jsem otevřela oči. Nevěděla jsem, kde to jsem, ale pomalu jsem se rozvzpoměla, co se stalo. Spustily se mi slzy z očí a začaly mi rozmazávat make-up. Musela jsem být v sanitce.