Overture

122 20 12
                                    

Zámek cvakl. Pomalu jsem otevřela dveře do temné chodby. Jako pokaždé, když jsem v ní byla, byla prázdná. Dveře jsem nezavřela. Opatrně jsem kráčela chodbou, netušíc, co mě čeká. Procházela jsem dál a dál, byla jsem tady jen párkrát a tak úplně jsem nevěděla, kam jít. Moje bosé nohy nevydávaly prakticky žádný zvuk, pohybovala jsem se naprosto neslyšně. Kolem mě panovalo ticho. Do chodidel mě studila podlaha.
Bezcílně jsem bloumala, dokud jsem nezahlédla ty dveře. Zdálo se mi to, nebo jsem zaslechla... housle? Jak jsem se k nim přibližovala, pomalu se otevřely. Vycházelo z nich bílé světlo. Odhodlaná zjistit, co ke za nimi, jsem do něj vkročila.
Nevím, co by na druhé straně muselo být, aby mě to překvapilo víc. Ohromeně jsem si prohlížela kostel, ve kterém jsem se ocitla. Šla jsem uličkou proti mozaikovému oknu, sedla jsem si do druhé lavice. Cítila jsem, že mám mokrý obličej. Ta vykládaná okna, to bylo něco... ohromujícího. Sepjala jsem před sebou ruce, sklopila hlavu a zavřela oči, doufajíc, že tentokrát mě vyslechne.

Eh... Původně jsem doufala, že by tohle mohla být jedna z těch delších částí, no vyšlo to jen takhle, protože se tam prakticky nic neděje... Radši už mlčím, jinak tohle bude delší než samotná Overture. MCK👀⭐💬

Legion Of The Black #czKde žijí příběhy. Začni objevovat