Probudila jsem se ve světlém pokoji bez dveří a oken. Seděla jsem ve prostřed místnosti na černé židli.
Předemnou na zdi byl černý
nápis: ,,UTÍKEJ...DOKUD MŮŽEŠ!!!"
Zvedla jsen se ze židle, ale kudy mám utíkat?!!
Najednou padám... Dopadla jsem na něco měkkého, ale neměla jsem čas zkoumat co to bylo.
Za mnou se ozval nějaký, pro mě zcela neznámí hrubý hlas: ,,Notak...běž! Běž! "
Rozběhla jsem se. Běžím dlouhou, tmavou uličkou a najednou je predemnou křižovatka.
,,Tak jo Aneto, ty nechceš umřít." Řekla jsem si sama pro sebe...,,Poběžím do leva." Ani nevím proč jsem se tak rozhodla... Nejspíš proto, že jsem jen bezmyšlenkovitě udělala to, co mi mozek v tu danou chvíli napověděl.
Nedovedu říct, jak dlouho jsem běžela.
Možná dvě minuty? Nevím, ale každopádně mě to připadalo jako věčnost.
Najednou se předemnou objevila jakási díra, chtěla jsem ji přeskočit a běžet dál, ale nešlo to. Zastavila jsem se.
Ozval se hlas: ,,Proč neběžíš dál.? Nejde to viď?..."
Najednou mě zezadu něco chytlo za ruku, otočila jsem se. Nikdo tam ale nebyl. Otočila jsem se zpět.
Předemnou se objevilo zrcadlo a v něm jsem viděla sebe a za mnou jakousi osobu s kapucou a nožem v ruce.
,,Áaa...Proč jste to uděl...." Bolí to, moc to bolí.
Probudila jsem se v nemocničním pokoji. Byla jsem spocená a měla jsem strach... ,,No potěš, co tu budu ty tři dny dělat.?"
ČTEŠ
Osudu neutečeš.
FantasyPříběh je o patnáctileté dívce, které se přihodila neslýchaná věc... Její sen se stal realitou. Jak se s tím vypořádá?!
