Druhý den v sobotu, jsem se probudila v šest ráno. Rodiče spali, tak jsem zapla televizi. Koukala jsem se na přírodopisný seriál, když v tom někdo zaťukal na okno...
Bydleli jsme v přízemí, takže to nebylo nic divného. Každou chvíli u nás někdo klepe. Myslela jsem, že je to Tereza, která se přišla zeptat na to, jak mi je.
Ovšem nikdo za oknem nestál.
Vtom začala zrnět televize, to se moc často nestávalo.
Tohle už mě trochu znepokojilo.
Na televizi se objevil pro mě už známí nápis: ,,UTÍKEJ...UTÍKEJ DOKUD MŮŽEŠ".
Objevila jsem se v bílé místnosti bez dveří a oken. Ta místnost mi hrozně něco připomínala, ale nevěděla jsen co... Na zdi bylo krví napsáno: ,,OSUDU NEUTEČEŠ"
Nejednou byla předemnou dlouhá chodba. ,,Ale ano. Už vím, co to je".vykřikla jsem.
Byl to můj sem. Sen co se mi zdál v nemocnici. Teď ho můzu zkusit změnit...
Rozběhla jsem se uličkou. ,,Ano, teď vím co bude..." Bude křižovatka.
Chtěla jsem se vydat jinudy, než v tom snu, ale nešlo to. Něco mě táhlo tou samou cestou.
Musela jsem běžet, nesmím ztratit ani vteřinu.
Běžela jsem dlouho, byla jsem unavená.
Už jsem neměla sílu běžet dál...
Už tomu nemůžu dál utíkat, už nemůžu.
Za mnou se ozval známí hlas: ,,Osud má každý už předem předurčený.
I ty Aneto." Stála jsem zády k neznámé osobě... Předemnou se objevilo zrcadlo, v něm jsem zahlédla záblesk. Záblesk nože.
Ta osoba co stála za mnou mi zašeptala do ucha: ,, Nedívej se..."
Věděla jsem co mě čeká.
Zavřela jsem oči...
ČTEŠ
Osudu neutečeš.
FantasyPříběh je o patnáctileté dívce, které se přihodila neslýchaná věc... Její sen se stal realitou. Jak se s tím vypořádá?!
