Tajemná minulost

Kde to jsem?

Ráno jsem se vzbudila okolo 9 hodiny. Byla neděle a to byl u mě normální čas na vztávání. Šla jsem si opláchnout obličej. Došla jsem do koupelny a na malý moment se podívala do zrdcadla. Přívěšek s pentagramem načal divně zářit. Vzala jsem si jej do rukou a najednou vše zmizelo.

Ocitla jsem se neznámo kde a navíc v cizích šatech. Měla jsem na sobě obnošené kalhoty dámského stylu a klučičí košili. Chvíli jsem pozorovala okolí a najednou za mnou něco zašustělo. Zvuk vycházel z nedalekého keře. Nechápavě jsem se pomalu otočila čelem ke keři. Pomalou chůzí jsem přišla ke keři. Chvíli jsem přemýšlela a na jednou na vě vyskočila veverka. Lekla jsem se ale přece jen. Byl to malý hlodavec.

Uslyšela jsem dusot kopyt. Ztuhla jsem na místě. Kdo to je? Co mám sakra dělat? Rychle jsem se porozhlédla po okolí a našla nejbližší strom na který se zalo vylézt. Během sekundy jsem byla nahoře. Byl červen takže stromy byli krášně listnaté a i člověk by se tak schoval.
Najednou se vynořil krásně nasedlaný kůň s neznámým mužem v sedle. Na krku měl stejný přívěšek s pentagramem jako já. Tohle je můj táta? Tohle je Josh?

Opatrně jsem slezla. Jakmile jsem se přiblížila zezadu ke koni můj pentagram znovu zazářil. "Co? Taro?" uslyšela jsem pouze. "Tati?" řekla jsem a stála jako kůl v plotě. Nemohla jsem se pohnout. Muž sesedl a uvázal krásného vraníka ke stromu. Muž se ke mě naklonil a pevně mě objal.

"Ach Taro. Jsem rád, že jsi tady. Pentagram si tě sem přivolal. Potřebujeme pomoct. Tvou sestru vězní zlá čarodějka Isabella v mém bývalém zámku." povzdechl si
"Jak jako v bývalém? Proč už není tvůj."zeptala jsem se nechápavě.
"Svými omamnými sílami mě sesadila, ale pořád jsem nepřišel o své schopnosti. Teda o většinu."
"Jak to myslíš?"
"Tady ve druhém světě to funguje jinak. Vyjímečné schopnosti mají jen členové královské rodiny, pár vyjímečných poddaných, kterým věřím a čarodějové, kterí tyto schopnosti dostali od různých živlů.
"Takže já jsem vznešené krve?"
"Ano. Tvůj dědeček, Král Augustin byl velmi mocný, ale čím více stárl, tím více přicházel o svou moc. A tak je to i v případě kdy panovníka sesadí z trůnu. Pokud se ale ovšem posadí na trůn ještě se zbytkem sil a kouskem schopnopstí, získá je zpět. Pokud ne, je to nezvratné."
"Co budeme dělat? "
"Kira se mi pokoušela pomoct, ale Isabell ji bohužel načapala. Teď musím požádat o pomoc i tebe jinak i ty příjdeš o svou moc."
"Tati. Vždyť ani nevím jakou moc mám. Nikdy se mi nic zvláštního nestalo."
"Zvláštní. Kiru to potkalo už ve 3 letech. Proto nás tvá matka vykopla. Nemám jí to za zlé jen mohla mít víc pochopení. Musíme tě otestovat."
"Jak jako otestovat? To chceš na mě dělat pokusy nebo co?
"Ne. Pouze na tobě vyzkoušime bojové cviky jestli se nádohou něco neprokáže. Souhlasíš?"
"Když to nebude bolet tak ano."
"Dobře."

Přešel ke koni a z pochvy vytáhl dlouhý, ostrý a bohužel i ohromně těžký meč. Josh si vzal do ruky dýku. Mám pocit, že má větší výhodu. Omyl. Jakmile jsem však zvedla meč okamžitě jsem ucítila tu moc. Jako bych to uměla už dávno. S lehkostí jsem obracela Joshovi útoky.

"Tak fajn. Máš schopnost bitvy. Vždy vyhraješ. To v naší rodině nebylo snad nikdy." Přešel ke koni a vrátil meč zpět. Z brašny vytáhl starou knihu. Byl v ní zapsán rodokmen celé královské rodiny i se schopnosti.
"Tady to je." ukázal na neznámého muže "Tohle je podle všeho princ Damien. Nikdy se neoženil. Jeho duch bloudí mezi světy sám. Na poslední bitvě položil svůj život. Měl stejnou schopnost jako ty." zavřel knihu
"Wow. To je neuvěřitelné. Nikdy jsem nevěděla, že je nějaký druhý svět nebo dokonce čarovné schopnosti. Vždy jsem to měla za pouhé pohádky."

Posadila jsem se a v tom se začali dít věci.

Kolem mě všechno jenom rozkvétalo. Stromy jako by omládli. Květy naklonili své krásné okvětní lístky slunci. Bylo to úžasné.

"Tohle se ještě nikdy nestalo. Nikdy jsem nezažil aby měla princezna více schopností. Asi máš vyjímečnou schopnost. Ať je to jakkoliv musíš být opatrná."pouze jsem přikývla a pozorovala okolní svět.

Po několika hodinách povídání si s tátou mě napadlo, jestli mě máma nehledá. Svěřila jsem se mu a on mi poradil. Pokaždé ať budu chtít do světa lidského nebo naopak do svěla kouzel musím pomyslet na to místo a mít pentagram pevně v rukou. Poděkovala jsem mu za radu, naposledy ho obejmula, rozloučila se a pevně stiskla pentagram.

"Ráda bych se vrátila do lidského světa."

Přála jsem si a po několika sekundách jsem se ocitla zpět u nás v koupelně. Sešla jsem dolů a našla unavenou Claru na gauči.

"Mami? Co tady děláš?" otočila se na mě a rychle ke mě přiběhla.
" Kde jsi byla? Měla jsem o tebe strašný strach."
"Pentagram mě přenesl do druhého světa. Nevěděla jsem co dělat dokud se neoběvil táta."
"Josh? A jak se má?"
"No. To je dlouhé vyprávění. Vzkazuje ti,že se na tebe nezlobí a že to chápe. Musím tě upozornit, že asi tu často nebudu. Musím pomoct Tátovi a Kiře." řekla jsem a odešla si do kuchyně udělat večeři.

Zjistila jsem, že v lidském světě utíká čas rychleji než tady. Přislo mi to jako půl hodina a tady to byl celý den. No nic. Musím se jít osprchovat a jít spát. Jsem celkem unavená a vyčerpaná.

^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^

Ahoj ^^ Už jsem tady zase a s novým dílem vyproseným(vyhrozeným) xD Verunkou ^^ tak doufám že sis ho aspoň užila. Tak zase někdy Páá :3