Tajemná minulost

A sakra!

Ráno mě probudil zvuk budíku v mém telefonu. Kdyby to nebyla moje oblíbená písnička nazvala bych to otravným zvukem.

Vypelešila jsem se s postele a zamířila do koupelny. Jako pokaždé jsem si opláchla obličej abych se doopravdy vzbudila. Poté si učesala své modré vlasy. Přece nepůjdu s vrabčím hnízdem do školy. Namalovala se- pouze decentně, přece nejsem štětka.

Zamířila jsem do pokoje. Ve skříni jsem vyhrabala mé obvyklé oblečení, které zahrnovalo černé tričko, košili a legíny. Aby nevznikl dvojsmysl, spodní prádlo už mám na sobě.

Vzala jsem si ještě chocker náhrdelník a vyrazila z pokoje. U dveří jsem čapla batoh do školy. Komu by to ještě nedošlo, je pondělí.

Opatrně jsem seběhla schody a zamířila do kuchyně. Máma odjela do práce brzo ráno a svačinu mi nachystala. Hodina jsem ji do batohu a v okamžiku si uvědomila že mi za pár minut jede bus.

V ten samý moment zazvonil zvonek. Sakra! Nikol je tu. Rychlé si obula glady a otevřela jsem.

" Kde si sakra? Zachvilku to jede!"
"Já vím. Musím začít vstávat dřív"
"Nebo pocit dříve spát." Vytkla mi s úšklebkem.
" Tak pojď a nezdržuj."řekla jsem a vyběhla z domu

Autobus jsme stihli tak tak. Udýchané jsme se na sebe podívali a přešli do autobusu. Posadili jsme se na naše místo a doufali, že autobus zabloudí.

"Jo Taro." Začala náhle Nikol." Mám pro tebe ten deník babičky Ann. Včera jsem neměla čas ti ho donést."
" To nevadí. Stejně jsem nebyla doma."
"Aha. A kde jsi byla?"
" No. To je na delší povídání. Někdy ti to možná řeknu."
"Dobře." Řekla a usmála se.

V té chvíli mě napadlo. Co když mě budou potřebovat když budu ve škole? To se jako budu muset teleportovat? Jak to asi vysvětlím třídní učitelce když se pak večer zjevím zase v lavici?

Napadlo mě tolik otázek. Doufám že se nic takovýho nestane. Autobus konečně zastavil a my mohli vystoupit. Škola byla asi 100metru od zastávky takže jsme nemuseli daleko.

"Dobrý den děvčata" pozdravil nás školník jako každý den kdy uklízel chodník před školou.
"Dobrý den" pozdravili jsme slušně.

Šli jsme rovnou cestou do třídy. První hodina byla matematika. A sakra! On byl úkol! A já ho nemám! Co budu dělat? Přemýšlela jsem a přemýšlela. Počkat. Tady jsem na střední, tady se omluvim a donesu to zítra. To bude v pohodě.

Začala hodina ale učitelka nikde. Ve třídě hluk jako nikdy. To sakra neumí být potichu? Zase na nás vyletí zástupkyně. Po 15 minutách pořád nikdo.

Ve školním řadě je psalo: Pokud se vyučující nedostaví do hodiny do 15minut. Žák je povinný ohlásit to řediteli školy.

Takže je to zase na mě. Ve chvíli kdy jsem chtěla otevřít dveře vrazil do třídy ředitel.

"Posaďte se. Žáci, dnes budete mít suplování pana Nováka. Paní učitelka Karpetová má střevní potíže."
" Dostala sračku!" Zařval John přes celou třídu.
" Joshi žákovskou knížku hned!"
"Sakra!"
"Neodmlouvej a pohyb pohyb."

Podal řediteli žákovskou a odcupital na místo.

Po skončení hodiny mi začal zářit pentagram. Nikol ji toho všimla a hned se začala vyptávat. Odskočila jsem si na záchody. Sakra co budu dělat? Sice mi je trošku špatně ale co když mě nepustí? Proč zrovna já mám takový starosti.

Do hodiny jsem přišla s tváří bílou jako stěna. Vůbec mi nebylo dobře. Teda na oko. Přešla jsem k učitelskému stolu.

"Pane učiteli,já bych se chtěla omluvit. Není mi zrovna nejlépe."
"To vidím. Jste bílá jako stěna Taro. Vemte si věci a běžte domů."
"Jistě. Děkuji"

Bylo to nějaké moc jednoduché. Vzala jsem si věci a Carollin mi odemkla šatnu. Spěchala jsem domů. Měla jsem štěstí, za chvilku mi jel autobus. Jen doufám, že to stihnu a že se neděje nic vážného.

Po pěti minutách jsem byla doma. Rychlé jsem sundala batoh a přála si: " Ať jsem zase ve světě kouzel."

Ocitla jsem se zase na neznámém místě. Všude kolem nebylo nic. Jen pařezy a dohořívající stromy. Napřed jsem nevěděla kde jsem, pak mi to ovšem došlo. Nejsem na neznámém místě. Jsem tam kde jsem se loučila s Joshem.

Co se tu sakra stalo? Kdybych přišla dříve nestalo by se to. Je to na vinna. Klekla si a rukama se dotkla země. Zase ta podivná kouzla. Po tom co jsem položila ruce dlaněmi na zem, na místě pode mnou zase začala růst tráva a kvést květiny. Pohla jsem rukou do předu přímo na ohořelý strom předemnou.

Kolem celého stromu začali létat všelijaké jiskřičky. Po chvíli byl strom krásně obalený kůrou a listím. Udivovala jsem se nad svými schopnostmi. Po pár minutách bylo ze spáleného místa zase krásný palouček s pár stromy.

Bylo to všechno úžasné. Vše bylo zase jako dříve. Žasla jsem. Zase mi zablikal přívěsek. Že by táta? Ale proč bliká místo aby jasně svítil. Něco tady nehraje. Vylezla jsem na blízký strom.

Tentokrát přijel mladík na hnědákovi. Měl krásné černé vlasy. Omámená jsem slezla ze stromu. Nedaleko jsem zahlédla meč. Opatrně jsem pro něj nepozorovaně přišla.

V pase jsem měla pochvu do které jsem skryla meč. Obešla jsem neznámého mladíka a zpozorněla jsem. Byl to opravdu tátův pentagram.

"Hej ty na tom koni! Kde jsi ukradl ten přívěsek?!"otočil se a já se mu zakoukala do očí. Tak nádherné modré oči jsem ještě neviděla.
"A ty jsi jako kdo? Nějaká služka královny Isabelly? Máma by se zlobila kdyby věděla že místo služby si chodíš po loukách." On opravdu řekl máma? A sakra!
" Nejsem žádná služka. Já jsem.. já jsem.. ehm.. vyslankyně z druhého království."zalhala jsem rychle
" A copak by král George potřeboval?" Zeptal se
"Chtěl by audienci u krále Joshe."
"Žádný král Josh tu není a nikdy tu nebyl."
"Tak proč máš jeho pentagram?"
" Jak víš že je to královský pentagram?"

Můj nečekaně zazářil. Asi jsem se prozradila. Skusím to svést na to ,že tam u krále George ho mají všichni.

"Hej malička. Jak víš že je jeho? A jak to že září když je ve tvé blízkosti?"
"To víte princi. Tam u nás ho mají všichni poddaní. A jak vím že je jeho? Má ze zadu jeho iniciály. K. Josh"
" Úžasné. Ukaž mi tvůj."
"Promiňte ale to nesmím."
" To byl rozkaz!"
" Prosím."

Podala jsem mu svůj přívěsek. Bála jsem se a srdce mi tepalo strašně rychle. Najednou se ozvalo.

"Co znamená to "p" v iniciálech p.Tara." přemýšlela jsem a najednou mě napadlo
"P jako poddaná." Vydechla jsem a on mi vrátil pentagram.
"No dobrá a teď se vrať zpět do království krále George. Snad tě ještě někdy potkám. Těšilo mě." Řekl a pobídl koně.
"I mě princi." Pobídl koně ještě jednou a zmizel neznámo kde.

^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^
Ahoj😃 další kapitola je na světě 😃 poděkujte Verunce😃