Tajemná minulost

A co teď?!

Po odjezdu onoho prince "krasoně" jsem se vydala dál. Po stopách války a nepokoje. Krajina kterou jsem viděla před několika dny jako by se vytratila. Bylo to tu úplně jiné. Stromy byly ohořené, kvítí zadupané do země koňskými kopyty.

Byla jsem vyčerpaná vším tím napravováním těch zlých činů. Neměla jsem jinačí možnost musela jsem se vrátit a odpočinout si. "Ať jsem zase v lidském světě" zamumlala jsem si a v tu ránu jsem ležela opět ve své posteli.

Zrovna odbyla půlnoc když jsem se ocitla zpátky doma. Vyčerpaná, unavená a hladová. Byla jsem strašně unavená. Ani mluvit jsem nemohla. Jen jsem se skočila napít a šla spát. Teda snažila se jít. Spíše jsem se plazila.

Druhý den ráno mě bolela hlava a bylo mi špatně. Když mě máma byla ráno vzbudit bylo mi neskutečně blbě. Měla jsem teplotu a dnes byla máma výjimečně doma.

Prospala jsem snad celé dopoledne. Teplota klesla a mě se udělalo lépe. Máma mě asi ve 3 přišla zkontrolovat. I ona uznala že jsem na tom lépe než ráno.

"Vypadá to že teplota ustoupila,ale i přes to budeš dnes ležet. Ve škole ses omluvená do středy."
"Mami ale co budu dělat když si mě přívěsek přivolá?"
"Tak na to zapomeň. Ráno jsi byla v příšerném stavu. Dneska tě nikam nepustím."
"Mami prosím. Když jsem naposledy přišla pozdě všechno byla jako po výbuchu atomové bomby. Všechno jsem to.." tu chvíli mi to došlo."napravovala jsem škody a kouzla vyčerpávají lidskou​ energii. Slibuji že se budu šetřit."
"Už jsem řekla. A dávej si na mě pozor. Já mám oči všude."
" I v prdeli?"
"Ty jsi tele Taro." Obě jsme vybuchli smíchy
"Musím jít."řekla a odešla.

Ráno říkala že půjde nakoupit. Chtěla jsem si ještě zdřímnout. Sotva jsem zavřela víčka přívěsek začal zářit a podivně vrnět.

Co budu dělat. Sice je mi lípe ale pořád mi není nejlépe a nechci aby to dopadlo jako minule. Musím tak ale nechci zklamat mámu.

Mám to! Napíšu ji vzkaz,ale rychle. Do vzkazu jsem napsala:

Ahoj mami vím co jsem ti slíbila, ale mám taky nějaké povinnosti k zemi. Musela jsem. Promiň mi to. Večer jsem zpátky doufám.

Postavila jsem ho na noční stolek u mé postele a odběhla do koupelny. "Ať sem zase ve světě kouzel." A tu ránu jsem byla tam.

Kousek ode mě stál Joshuv vraník. Najednou jsem zaslechla řinčení mečů. V pochvě na koni jsem vzala meč a vydala se po zvuku.

Najednou jsem viděla tu přesilu. Na Joshe se vrhli 3 muži v brnění. Je to nespravedlivé. Zvedla jsem meč a běžela mu na pomoc. Když mě táta uviděl zakřičel. "Taro ne!" Dva muži v brnění jej svalili na zem. Třetí se vrhl po mě.

S lehkosti jsem odrážela útoky. Nakonec padl na zem vyčerpáním. Utíkala jsem za Joshem. Začala jsem přemýšlet co udělám. V tu chvíli mi projelo hlavou.

Vždyť já ovládání přírodu. Běžela jsem ještě rychleji. Zastavila jsem se asi dvě stě metrů od nic. Položila meč na zem a zvolala.

"Hej! Nač taková přesila. Co kdyby jste si to rozdali s někým sobě rovným?"
"Vždyť jsi žába. Prostě ženská. S těma se nebijeme." Vydrkotal ze sebe ten mladší
"A co když je ta ženská královske krve?"
"Taro ne! Uteč!"
"Ticho dědku."
"Já ti dám dědka!"
"Královské krve říkáš? Tak se ukaž holčičko"
" Tak si pojď."

Rozešel se přímo ke mě. Zastavil se těsně pod stromem. Neváhala jsem ani vteřinu a začala kouzlit. Ze stromu se snesli liány a zezadu se obmotali okolo jeho nohou. Než se stihl nějak vzpamatovat tak visel za nohy na dvanáct metrů vysokém stromě. Při cestě nahoru mu vypadl meč a zůstal na zemi.

Zůstal už jen jeden. Divně se na mě koukal. "A co s tebou?" Zeptala jsem se. "Tak já bych už jako asi měl jít. " Vybleptal ze sebe. " Huš!" Najednou jsem vykřikla a v tu ránu byl pryč.

Rychle jsem běžela za tátou." Jsi v pořádku tati?" Chytila jsem ho za ruku a pomohla mu vstát. "Jojo dobrý. Musíme rychle zmizet. Ke koním." Zavelel a šli jsme.

Vedle vraníka se objevil krásný hnědák. Oba jsme nasedli a jeli. Vůbec jsem nevěděla kam. Pouze jsem seděla a jela za Joshem. Po asi půl hodině v sedle jsme dojeli na místo.

Před námi stal menší domek se stájemi. Koně jsme zavedli do stáje a své zadky posadili na slámu vedle. Byla jsem unavená ale domů jsem nemohla. Musela jsem se postarat o Joshe.

Pomohla jsem mu do druhého poschodí. Lehl si do postele a začal.

"Ach Taro. Kde jsi byla včera?"
"Byla jsem ve škole."
"Ach ano. Škola,do té doby dokud neosvobodíme Kiru nebudeš mít na školu čas. Spát můžeš v jejím pokoji. "
"Ale Joshi já musím dodělat školu."
"To uděláš potom. Musíš nám pomoct"
"Ale já. "
"Musíš."
"Musím akorát chcípnout"řekla jsem a odešla do Kiřiného pokoje. Zavřela jsem a když jsem se otočila stala jsem v údivu.

Celý pokoj byl zaplněn mými fotkami nebo fotkami mých oblíbených kapel. Asi má stejným vkus. Na nočním stolku měla maminu fotku. Musela jí hodně chybět. Přece jen ji neviděla už přes 16 let.

Lehla jsem si do peřin a v okamžiku usnula. Byla jsem velmi unavená ještě po včerejším dnu.

Probudil mě až večerní šramot. Táta má asi hlad. Zvedla jsem se a šla za ním.

"Co to děláš?" Zeptala jsem se
"Sem se tě lekl. No, řekl jsem si že ti udělám moje pověstný palačinky." Řekl celý umouněný od mouky.
"Vy tady víte co to jsou palačinky? Já myslela že tu jíte jinačí jídla." Řekla jsem a posadila se na židli
"Tak jako tady ti nevaří královský kuchař. Co si uděláš to máš. Já se od tvojí mámy naučil palačinky. A jak se to teď hodí."řekl a pokračoval.
"Tak to už se moc těším." Řekla jsem a olízla se.
"V tom případě už tu pro tebe jednu mám. Myslel jsem si že budeš chtít. Jste stejné. Všechny tři."zasmál se.
"Děkuji."poděkovala jsem když mi přinesl palačinku a já hned musela ochutnat
"Mňam!" vykřikla jsem
------------------------------------------------------
Ahoj děcka 😉 tak jsem tady zpátky s dalším dílem ale na další si asi počkáte. To víte moc práce a těch tisíc slov se samo nenapíše 😃 no nic tak zas příště 😉😃