Dar temnot [Pozastaveno]

*Kapitola druhá*

,,Martine? Prosimtě, jdi za malou zase brečí." ozvalo se z kuchyně a já se automaticky vydal do ložnice. Vyšel těch pár schodů a otevřel dveře do pokojíčku s růžovými stěnami a bilými záclonami a doplňky. V malé bílé postýlce ležel můj, chci říct náš malý andílek a házel okolo sebe ručkama a vyřvával si hlasivky.

,,Broučku, copak je?" Došel jsem k postílce a naklonil se nad ní, hned jak sem jí pohladil po rudých vláskách, přestala brečet a už jen pofňukávala. Ručkou v pěst přejela po svém malém nosánku a popotáhla, upřela na mě svá hnědá ubrečená kukadla a chvilku tak na mě zírala s úsměvem na tváři.Po chvíli odklonila pohled a začala si drbat malou ručičku na které se vyjímal ornament Mirdoru, ale  i  tak  očka ze  mě  nespouštěla. Postupem času znaky začaly blednout a postupně se ztrácet.

Pomalu jsem jí podebral pod hlavičkou a druhou rukou pod zadečkem a s ní v ruce se pomalu vydal ke křeslu, kde jsem se s usadil a začal jí místo na ruce, které jí tolik svědilo, mazat různými mastičkami. Malá se začala culit a žvatlat. Zítra to bude rok co přišla na tento svět

,,Jsi už velká ženska, víš o tom?" Usmál sem se na ní a odnesl zpět do postýlky. Chvilku kolem plácala ručičkama, s tím že chce zase ven, ale po chvíli se uklidnila přetočila na bok a za zvuku ukolébavky z usínáčku začala pravidelně oddechovat.

Zvedl jsem své značně znavené tělo a šouravým krokem se vydal směr postel.

***

Už je to hodina od doby co jsme se vzbudili, ale i tak sem ospalý jako kdybych nespal měsíce. Poslední dny v práci byly náročné, nemám pomalu čas na svou rodinu.

Dnešek je jedinečný, je to přesně rok od doby co jsem získal druhou důležitou osobu v mém prach bídném životě.

,,Tak co je už vzhůru? " zašklebila se Izabel a nervózně mačkala balicí papír s puntíky. Byla  natěšená jako malé dítě a upřímě, já taky.

,,Stačilo by ti jako odpověď to, že naše veličenstvo skáče na  postýlce a  mám takový pocit že jí za chvíli zlomí?" zazubil jsem se a  konečně jsme  vstoupili do  místnosti s  růžovými  stěnami a  policemi plnými plyšáků. Jak  sem řekl, malá nedočkavě skákala na  postýlce a  smála  se  jako  pomatená.

,,Takže, zlatíčko" promluvila a tím mi dala  pokyn abych promluvil.

,,Stává se z tebe velká holka." usmál jsem a po očku pozoroval  její reakce.

,, A my s Tatínkem pro tebe  máme dárečky!!" Skočila mi do řeči Izabel. Ruce svírající​ dárek, co doteď skrývala za zády natáhla před sebe a  podala  ho  malé rebelce která začala  hihňat  a  chňapat  drobnými prstíky po krabici.

,,Rozbal  to." povzbudivě jsem se usmál. Mimochodem tím rozbal to, v  jejím podání znamená roztrhat. Je  jí sice jeden rok  ale  řekl  bych, že je stokrát vnímavější než děti jejího věku.

Balíček vzala do ruky a začala trhat. Z  krabičky vypadl medvídek a ještě řetízek. Byl to  amulet který jí měl chránit, ano další Mordorská hračička.

Řetízek sem jí obepnul kolem krku a zavázal. Hned co jsem tak  udělal popadla medvídka, kecla si na zadek, a začala ho mačkat. Po chvíli hraní, skákání a smíchu si lehla, a i když  před chvílí vstávala zase  usla.

Ještě chvíli jsme tam  s Izabel stáli a koukali na ní, jak pravidelně oddechuje a na svou drobounkou hruď tiskne medvídka a pod ním lehce zářící malý amulet...

***

Omlouvám se  ze  tak  pozdě, ale vůbec nic  nestíhám.😓 ještě k  tomu  mě vůbec nic  nenapadlo... Ale  konečně sem  se  něčeho chytila a  začala psát 😊😍 Doufám  že to  někoho zaujmulo  a  začetl se 😏 budu ráda za  každou radu  a  zkritizování  😏😁

Vaše Gryffíí 😊

✅Opravenoo ~^O^~