Dar temnot [Pozastaveno]

*Kapitola pátá*

Pohled p. Rogersové (chůvy)

Seděla jsem v křesle a pletla malý svetřík. Z rádia hrála příjemná melodie houslí a klavíru. Krákala do toho nějaká žena která tu krásnou simfonii docela kazila.

Malá Amy spinkala ve své postýlce s medvídkem kterého za dnešek nepustila z ruky.

,,Jestli budeš po tatínkovi tak to budeš teda pěkné číslo." s touto větou se mi začaly vybavovat všechny vzpomínky na dobrodružství prožítá s jejím malým tatínkem. Bungry, mimozemšťani a hlavně první a poslední den co jsem napodobovala mumii.

Z přemýšlení mně vytrhlo hlasité ale opatrné zaťukání.

S obtížemi jsem se zvedla z křesla a ještě s přesezenou nohou došla ke dveřím.

,,Kdo to může být, tak pozdě v noci? " natáhla jsem vrásčitou ruku ke klice.

Otevřela jsem dveře, stáli za nimi dva příslušníci policie. Vypracovaný vysoký muž a drobná žena svírající v rukou desky.

,,Dobrý den, jste paní Rogersová? " zeptal se muž hlubokým hlasem bez emocí.

,,Ano." polkla jsem. Co mohou chtít? " Děje se něco? " vypadlo ze mně.

Hlas zabarvený strachem se linul po celé chodbě.

Drobná strážnice se mile ale sklesle usmála a nadechla se aby mi odpověděla, ale v tom jí přerušil onen muž.

,,Vlastně ano, můžeme dál?" stále mluvil tónem ze kterého se nedala vyčíst jediná emoce.

,,J-jistě pojďte dál." měla jsem docela strach, ta nevědomost mě ubíjela.

Pustila jsem je tedy dovnitř, snad to Blackovým nebude vadit.

Zavedla jsem je až do kuchyně kde se usadili.

,,Dáte si čaj či kávu? " nabídla jsem ze zdvořilosti.

,,Nene, děkujeme. " promluvil muž. "Ale radši by jste se měla posadit." tentokrát mluvil úplně jinak. Opatrně a se soucitem.

Žena se ujala slova,, Je nám líto paní Rogersova, ale pan a paní Blackovy.... " odmlčela se a chytila mě za ruku

,, Měli před dvěma hodinami bouračku.... A ani jeden... " žena to nedokázala dokončit a tak jsem kývla na znamení že chápu.

,,To není možné, jak... Co bude s Amy?! " začala jsem panikařit, i když nebyli součástí mé rodiny byli to úžasní a milí lidé kteří vždy dokázali pomoc i když sami nemají.

,,Madam uklidněte se, " začal konejšivě promlouvat muž. " Amy bude umístěna do kojeneckého ústavu, samozdřejmě dokavať jí někdo neadoptuje... Bude v pořádku nebojte se."

,,Dobře... " sklopila jsem hlavu a vyprovodila strážníky z domu.

Došla jsem k malé spící Amy a začala jí hladit po vláskách.

,,Bude to dobré" zašeptala jsem jí do ouška a odhrnula pramen rudých vlásku z jejích očí.

***

Taak snad se vám to líbí a neukamenujete mně 😅 Napište mi váš názor na tuto situaci nebo knížku budu moc ráda ❤ Za tenhle týden se tu objeví spousta dalších kapitol, takže se máte na co těšit 😄😊.

S láskou vaše "šikovná" Gryffýý ❤😂