Dar temnot [Pozastaveno]

*Kapitola první*

,,Pane jste si jist že je to ona ?" zeptal se roztřeseným hlasem poskok. Mužská postava v černém hábitu se prudce postavila, až převrhla číši s rudou tekutinou.

,, Pochybuješ bídný červe?! To, že v tebe vkládám největší naděje neznamená, že si můžeš vyskakovat!" Muž pod kápí se s žuchnuťím posadil do křesla a už klidnějším hlasem pronesl větu, která díky jeho hlubokému ledovému hlasu zněla děsivě.

,,Ne, není to ona." Promnul si kořen svého nosu a hlasitě vydechl. Je nemožné že tak hloupé lidi má kolem sebe? ,,Tato žena nosí pod srdcem dítě, jenž je podle věštby předurčeno k činům které vedou k zániku naší společnosti a nebo k našemu úspěchu." Nadechnul se a upřel na něj jeho modré oči, které i když je to nemožné, žhnuly ohněm. ,,Musíme toho ale využít, takže jí sledujte!! " Ikdyž se poskok tvářil jako nic,  v hloubi duše se třásl jako malý ratlík. Jeho pán poslední slova téměř vykřikl a rukou ukázal ke dveřím, muž který čelil jeho vražednému pohledu pochopil že má odejít, uklonil se a spěšně opustil místnost.

***

Byl den pod psa. Pátek 16.3. nebylo zrovna nejlepší datum, v kostech jsem cítil že se něco bude dít, ale  i i tak jsem jako pecka seděl v práci za počítačem a pod nátlakem nic ne dělání koukal z okna a nechával se unášet krásou lesa, lesa ve kterém jsem se nemohl proběhnout jako za dávných časů. Tuto kapitolu života jsem ale uzavřel a nikdo o ní díky Bohu neví, ani má milovaná žena se kterou jsem začal nový život a jsem nadmíru šťastný.

...Crrrrrrrrrr...

Z přemýšlení mě vytrhlo zvonění mobilu.

,,Dovolala jsem se panu Blackovi ?" z mobilu mluvila mě neznámá žena, její hlas zněl spěšně.

,,Ano ? Co se děje ?"

,,V rychlosti." Nejspíš to nechtěla rozpitvávat.  ,,Vaše žena Izabela Blacková, převezli jsme jí s manželem do nemocnice, za chvíli bude rodit "

,, Pane bože, děkuju, hned sem tam, kam mám jet?" odmlčel jsem se a vyčkával na odpověď.

,,Ano, děkuji na shledanou. " rozloučil jsem se a ukončil hovor.

Popadl jsem pár základních věcí, její těžkou tašku, kterou máme připravenou ve skříni po tudle příležitost, samozřejmě klíčky od auta a černou koženou bundu. Vyběhl jsem z bytu, zabouchl za sebou dveře a urychleně běžel k autu.

***

Byla skoro půlnoc, poprchávalo a šel vidět měsíc. Je úplněk ?

Rozrazil jsem dveře, běžel sem na porodní sál za svou láskou. Oblékli mi takový ten plášť a pustili mě k ní, měla bolesti, ale snažila se správně dýchat, přišel jsem k ní a chytil jí za křečovitě sevřenou ruku. Usmála se na mě a kolotoč pokračoval dál.

Trvalo to dlouho a Izabel mi rozdrtila snad všechny kosti v ruce. Doktor přijmul dítě od sestřiček, které ho zahalily do dečky a přesunuli se do kouta místnosti a začali si cosi vyděšeně šuškat. Doktor je napomenul a spolu s dítětem se začal šinout k nám.

,,Je to krásná holčička, jen- " odmlčel se a zatvářil se nervózně, nevěděl jak jim to má říct a tak si vyčkal než se otec přesune k němu.

,,Co se děje?" skočil jsem mu do řeči. Ještě než stihl odpovědět, což podle všeho to neměl ani v plánu, zvedl jsem se abych se podíval sám. Roztřeseně jsem došel k nim a podíval se na ní. Na těle mela klikyháky Mirdoru a na ústech malý úsměv. Nejdřív​e jsem se rozplýval nad tím drobounkým stvořením, ale pak ve mně hrklo. Mohlo mi dojít že zdědí něco po mé rodině, budu jí to muset jednou říct, ale jak, to jsem opravdu nevěděl. Zatřásl jsem hlavou abych vyhnal takovéto myšlenky. Byla tak nádherná,  smál jsem se a snažil se nebrečet, ale i tak jedna neposlušná slzička ukápla.

,,Je krásná " vypadlo ze mě. Doktor se na mě soucitně a zároveň překvapené podíval, asi si myslel že řeknu něco jiného. Převzal jsem jí od doktora a přisedl si na postel k mé úžasné ženě. Políbil jsem novopečenou maminku na čelo a společně s ní sledoval náš malý uzlíček štěstí.

***

Takže doufám že se vám to bude líbit :) ... Zkusila sem nový způsob psaní, tak se omlouvám za menší chyby 😅
Děkuji za přečtení,

S láskou vaše Raw❤

✅opravenoo ~^O^~ i po druhé😂