Ta jejíž jméno se neříká

4.kapitola

,,Paní Smrt"....
Ty dvě slova zněly dál do nicoty....najednou mě pohltila tma a výčitky
,,Proč já? Je mi patnáct! Celý život jsem měla před sebou...." mluvila jsem sama se sebou a uvědomula jsem si že zase stojím nohama na zemi a po tvářích mi tekli slzy. Předemnou leželo asi dvacet těl a u nich se skláněli vojáci...bylo jim jedno jak s těmi dětmi zacházeli...všechen vztek a bolest co jsem za ten rok zažila se mi přehrál před očima. A mě jakoby naplnila neznámá síla...přesně jsem věděla co mám dělat i když jsem to nevěděla....musela jsem se pousmát nebyl to veselý úsměv jaký by jste vyděli na veselé dětské tváři Kattariny. To už je minulost. Kattarina je minulost. Od teď je tu pomsta. Pomsta za ty co museli trpět....
V rukách jsem převalovala jakousi černou látku,přiložila jsem si ji k ústům a foukla...

Pohled třetí osoby:
Vojáci odklízeli bezvládná těla dětí do velké jámy.
Foukal vítr a rychle se stmívalo,začínalo pršet. Když v tom.....
jakoby se jim něco bránilo v dýchání,nějaký neviditelný šátek omotaný kolem krku.
Všichni jako na lusknutní prstů padli mrtví k zemi.
Znovu jako by vyšlo slunce a vrátilo se teplo do ovzduší.

Na kraji cesty stála jakoby průhledná osoba v černém plášti.

************************************
Další kapča....jéj🙌 budu ráda za comm. Díky
Barulda2🔝🙌👌⚡