Winged Lie [ÚPRAVA]

1.

Vešla jsem do třídy a šla si sednout za Amy do lavice. Amy je moje nejlepší kamarádka. Známe se už od dětství. Obě dvě jsme vysoké a vcelku hubené, ale na tom společně makáme ve fitku.
Amy má kratší blond vlasy. Já mám dlouhé, zrzavé vlasy a mou pleť pokrývají pihy.
„Jaký byl víkend?“ zeptá se Amy.
„Ušel. Samý učení. Vždyť to znáš.“
„Já si ho užila. Byla jsem s Mikem.“
Lišácky na mě zamrká.
Mike je její přítel. Chodí spolu už přes rok a půl. I já s ním dobře vycházím. Často si s ním děláme srandu z Amy a ta nás pak vraždí pohledem. Doufám, že spolu budou ještě dlouho. A pokud se rozejdou tak aspoň v dobrém.
Já nikdy kluka neměla. Sice mě už nespočet kluků zvalo na rande, ale vždy se stal nějaký trapas. Na tohle mám prostě smůlu. Na druhou stranu pořád padám a kluci mě chytají. To zas tak špatný není.
Do třídy přišla učitelka a my si pořád povídaly. „A co jste dělali?“ zeptala jsem se.
„V pátek jme se u něj dívali na film. Potom mě začal líbat a skončili jsme v posteli,“ blaženě nad tou vzpomínkou vzdychla. „V sobotu mě vzal do luxusní restaurace a pak do kina. No a v neděli jsme se jen váleli.“

„Slečno Raynoldsová, neruším vás?“ ozvala se najednou učitelka.
„Ne,“ pípla Amy. Já se přemáhala, abych se nesmála.

„Amy, nechceš zajít do tý salátový restaurace, která je ve městě? Nemám chuť na to, co vaří tady.“
„Jasněee! A potom bysme mohly jít do fitka,“ navrhla.
„To nepůjde. Musím se učit.“
„A co kdybych u tebe přespala a pomohla ti s učením, hmmm?
„Platí.“
Po obědě jsme se stavily u Amy doma, aby si vzala svoje věci. Potom jsme šly na zastávku a čekaly.
Během jízdy autobusem jsem viděla 3 vrány. Lítlaly kolem autobusu a sledovaly mě. Už několik minut jsem zírala jedné vráně přímo do očí a ona mně. Amy u mě musela drknout, abych vůbec vystoupila. „Na co jsi koukala?“ zeptala se mě. „Na vrány. Lítaly kolem autobusu a zíraly na mě. Tys je neviděla?“
„Ne,“odpoví zaraženě. Zírá na mě jak na blázna. „Přece si nemyslíš, že jsem se zbláznila..“ nervózně se zasměju. „Jasně, že ne. Už několikrát jsem viděla svýho kámoše růžovýho jednorožce Edu.“ Uchechtne se. „Ale to jsi byla opilá Amy.“ Obě se tomu zasmějeme.
Mezitím jsme došly k našemu domu. Odemknu a vstoupím dovnitř. Na věšáku není mamčina bunda, takže jsme doma jen my dvě. Dojdu do kuchně, kde leží mamčin lísteček. Stojí na něm : Vyvenči Roxy a vykliď myčku.
Roxy je moje 3-letá fenka labradora. Vždy jsem chtěla velkého chlupatého psa.
„Amy, půjdem vyvenčit Roxy?“ zakřičím na svoji kamarádku.
„Jasně,“ zakřičí zpátky. Leží rozpláclá na gauči a něco pojídá. Šla jsem hledat Roxy a volala na ni : „Roxyyyy, pojď sem!“ Nakonec jsem ji našla na chodbě před mým pokojem. Na moje volání vůbec nedbala, prasátko moje chlupatý. Jakmile mě uviděla rozvalila se na záda a odhalila břicho, abych ji mohla drbat. Lízala mi ruku a drbání si vychutnávala.
Odvedla jsem ji dolů. Amy se s ní šla okamžitě pomazlit.

„Roxy, hlavně neutíkej moc daleko!“ šeptala jsem svojí fence do ucha, když jsem jí venku pouštěla z vodítka. Roxy zaštěkala, jako by mi rozuměla a chtěla by mi odpovědět.
Potkaly jsme sousedku s její čivavou, která na Roxy zuřivě štěkala. Všechny jsme se tomu hlasitě smály.
Najednou se Roxy rozběhla. Volala jsem na ni, ale neposlouchala mě. Rozběhla jsem se za ní a Amy za mnou. Asi po 1,5 km jsem se konečně mohla zastavit, protože Roxy držel Jack. Jack je můj soused, kterého znám už od dětství. Teď už se spolu nijak moc nestýkáme, ale mohli bychom zase začít. „Děkuju moc, fakt Jacku.“ Připnula jsem Roxy na vodítko a objala Jacka. Objetí mi oplatil a zašeptal mi do ucha : „Co kdybychom někdy něco podnikli?“
„Jasně. Kdyžtak mi zavolej, číslo máš,“ usmála jsem se i když to nemohl vidět.
Potom mi došlo, že je tu ještě Amy a odtáhla jsem se od něj. „Nechceš doprovodit domů?“ zeptal se mile.
Najednou promluvila Amy : „Tak já půjdu napřed, abych vás nerušila.“ Šibalsky na mě mrkla, otočila se a vyrazila.
Celou cestu jsem si s Jackem povídala. Byla to příjemná konverzace. A musím uznat, že Jack vyrostl v celkem dost sexy kluka. Skousla jsem si ret. Jack si toho zřejmě všimnul a uchechtnul se.
U dveří už na mě čekala zubící se Amy. „Tak coo?“
„Nic Amy. Jsme jen přátelé.“
„Ále, to se změní,“ roztáhla úsměv ještě víc. Nechápu jak si našla přítele, když se pořád chová jak dítě.