Pomalu a hlavně neochotně jsem otevřela oči do mě už známé tmy. Kromě chladu, vlhka a zápachu plísně tu nebylo nic až na mě a tyto proklaté stěny cely.
Jestli se mě chcete zeptat, kdo jsem nebo kde jsem a jak jsem se sem dostala, tak vám na to asi neodpovím, protože to sama nevím. Do dne, kdy jsem tu poprvé spatřila tuto nekonečnou tmu, si nic nepamatuju a že už to je dlouhá doba. Prostě prázdno. Nechápu to, ale je to tak. Sem tam zaslechnu nějaké hlasy, asi bachaře nebo nějaké strážce, jak se o něčem baví, ale nikdy nezmíní nic konkrétního, co by se mě týkalo. Nikdy totiž neřeknou konkrétní jména, vždy je to (jako v mém případě) vězeň XXIV a tak dále. Hodně věcí se změnilo za tu dobu, co tu jsem. Z toho, co jsem pochytila, jsem zjistila, že je svět rozdělen na jakési Terrasy. Něco jako kasty a válka se rozběhla na několika frontách teprve v poslední době, do té chvíle byl prý dlouho mír. Největší problém mají na hranici s Nerony, temnými a záhadnými lidmi, o kterých nikdo nic neví. Pohybují se jako stíny, prostě neslyšně a extrémně rychle. Nikdo neví, jak jsou toho schopni, člověk by řekl, že lidmi ani nejsou. Ale to je samozřejmě blbost...a nebo ne?
Zhluboka jsem se nadechla a pokusila se posadit. V kostech mi zakřupalo a já se opatrně opřela o studenou zeď. Rozedranými prsty jsem si chtěla projet vlasy, ale byly tak zacuchané a mastné, že se mi prsty hned zasekly a nešly vymotat. Ještě párkrát jsem to zkusila, abych je alespoň lehce rozčesala. Měla jsem je dlouhé téměř pod úroveň pasu a jsou asi tmavé barvy, ale to spíš odhaduju.
Otřásla jsem se chladem, který postupně prostupoval mým tělem. Záda jsem měla pokrytá jizvami z bičování, které tu velmi rádi praktikovali. Nějaké byly stále čerstvé a každý nepatrný pohyb mi způsoboval ukrutnou bolest. Někdy si říkám, čím jsem si tohle vlastně zasloužila a jestli to je vážně oprávněné jednání, třeba jsem vážně provedla něco strašného, jenže to se dozvím teprve, až mi to někdo konečně bude ochotný říct.
Přitáhla jsem si k sobě kus látky, který na mně sotva držel a postupně vzdávala šanci na opuštění této noční můry. Až do jednoho osudného dne, kdy se stalo něco naprosto nečekaného...
-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-
Rozhodla jsem se napsat nový příběh, jelikož ty předtím by na sto procent potřebovaly korekci, na kterou já nemám tolik času, kolik bych potřebovala. 😐
Doufám, že se vám tento příběh bude líbit. Při případných nejasnostech, kritice nebo pochvale nezapomeňte napsat komentáře...😉🙄
Děkuji za hlasy a za čtení 😀
Micky 😄
ČTEŠ
Dědička Chaosu
FantastikPo probuzení kolem sebe viděla jen tmu. Nevěděla kde je, kdo je a ani jak se sem dostala. Jen tma. A kousek té tmy v ní už zůstanal navždy. Svět se po poslední válce rozdělil na Terrasy a od té doby byl mír...200 let to takhle vydrželo, ale nemohlo...
