Adommy - One shots (cz)

Time For Miracles

„Eh, seru na to." odsekl jsem nepohodlně, když jsem se půl hodiny snažil vrýt do hlavy nějaký podělaný vzorečky k matuře. Sice mě ten obor a to okolo nikdy nezajímalo a nejradši bych byl, kdybych se na to mohl vykašlat, jelikož jsem se díky skupině už dokázal uživit.. Ale moje babička vždycky chtěla, abych měl maturitu, takže...dělám maturitu.

Fláknul jsem sebou na gauč, počkal, až za mnou vyskočí Etta a vzal do ruky mobil. Najel jsem na instagram a hned mi naskákalo několik upozornění.

„Uživatel @adamlambert přidal novou fotografii." rozklikl jsem fotku a zhruba tak po mikrosekundě spatření těch dvou osob jsem ho se zalapáním po dechu a vehnání slz vzteku do očí odhodil na stůl.

Proč, do prdele proč?! Proč to musím imrvére všude vidět? Zprávy, přátelé, rodina a teď už i ten podělanej instagram mě bude pořád připomínat to, že se velký zpěvák, Adam Lambert má zítra oženit s tim finskym blonďatym „bavičem"? Co na něm sakra vidí?! Na tuhle otázku mi ovšem podvědomí ihned odpovědělo. Je hezkej, má dobrý vlasy, krásný modrý oči, stylový tetování, vždycky dobrý oblečení a...je někdo. Je to úspěšnej bohatej člověk...stejně jako Ady. Hodí se k sobě. Já budu vždycky jen ten maličkej nepodstatnej a chudej basák, kterej si na kytaru musel vydělávat tři měsíce a Sauli ten velkej, hezkej dokonalej a bohatej člověk po Adamově boku.

A aby toho nebylo málo, tak to chtěj mít hned po konzertě na kterym já mam samozřejmě hrát a jako hlavní písničku celý svatby budou mít Time For Miracles. Chápete? Time For Miracles!

Flashback

„Oh, ahoj Tommy. Připraven?" zeptal se mě se zářivým úsměvem Adam a mě se podlomila kolena jako nějaký puberťačce. „Do háje, soustřeď se Ratliffe! On je tvůj nadřízený a ty nejsi gay. Dneska odehráváš první konzert tak si toho važ a přestaň se culit jak holka." okřikl jsem sám sebe v duchu.

„Ahoj Adame, jo, mám všechno." pousmál jsem se a začal štrachat v kapse po mojí černé tužce na oči. Sakra, že já jí nechal doma na botníku...

Zakňučel jsem a prohledal kapsy u kožené bundy, která ležela na stolku vedle mě. „Stalo se něco?" zeptal se překvapeně Adam. No...jemu to můžu říct. On mě v tomhle pochopí, ne jako moje rodina a spolužáci... „Nemám tužku na oči." řekl jsem na oko dramaticky a pomalu se smiřoval s tím, že na stage budu vypadat jako mrtvola. Mam tak nevýrazný oči, nesnáším tu hnědou barvu v nich. Černovlásek se pobaveně zasmál. „Takže přeci jen něco nemáš." přistoupil ke mně a vytáhl z kapsy svojí tužku. Jemně chytil mojí bradu mezi palec a ukazováček a nasměřoval můj pohled k němu na což jsem já hned několikrát zmateně zamrkal. On je tak krásnej...Ty modrý studánky a havraní vlasy všude okolo...

„Zavři kukadla." šeptl s úsměvem na rtech a začal na moje horní víčka nanášet námi oběma tolik oblíbenou věc.

„No..." prohlídl si mě, když dokončil svou práci a já konečně otevřel oči. „Moc ti to sluší, Tommy..." vydechl zasněně a prohlížel si moji tvář, snad jako kdyby se jí jako nějakou básničku chtěl naučit nazpaměť. „Děkuju." pípl jsem a sám nevěděl, jestli za to pujčení tužky, nebo za ten kompliment...

„A teď?" zasmál jsem se trošku nervózně, když jsme na sebe snad už dvě minuty jen tak koukali. „No...to snad víš. Teď je čas na zázraky." usmál se mile a na chvilku se zamyslel. Pak si pro sebe párkrát zamumlal něco ve smyslu:"Hm...čas na zázraky...Time For Miracles...jo...to je...to je dobrý" Nakonec si ještě jednou prohlídnul mojí tvář a vítězoslavně se pousmál. Asi ho něco napadlo. S úsměvem, který způsobily tyhle Adamovi stavy zamyšlení jsem vyrazil poprvé na stage. A ano, byl to zázrak. Nikdy jsem v životě nezažil krásnější pocit, než byl pohled do jásajícího publika a noční oblohy. Bylo to dokonalé...