Teresa je 10ti letá dívka,která příjde tragicky o své rodiče,sestru a bratra při náhlém přepadení celé ulice. Skupina lidí co za to mohou vtrhnou do jejich domu zabijí celou její rodinu. Teresa je
jen vážně zraněná a kvůli jejímu zdravotímu stavu...
Trvalo to snad VĚČNOST,než jsem se uzdravila. Teda,než jsem byla v takovém stavu,že jsem mohla cestovat. Z tohodle asi usoudíte,co mi doktor jednoho rána řekl : ,,Myslím,že už jsi připravená jít domů.S tou nohou ti Weasleyovi ještě dopomůžou. Na,tady ti dám berle. Pak je dej Atrhurovi. Ale prosím,ať na nich nezkouší lítat,i kdyby tě přesvědčoval,že je to nejnovější Nimbus." zasmál se. Domů. Zněla to tak jednoduše,a zároveň tak složitě. DOMOV. ,,Jste si jistý? " zeptala jsem se doktora. ,, Určitě. Za chvilku příjde Molly s Arthurem,tak si sbal všechny věci." Chvilka = označení pro sbalení mích věcí,kterých tady moc nemám. Doslova chvilka.Trvalo to asi tak dvě minuty. Věci,které jsem si zabalila tvořili jen : pár kusů oblečení,řetízek od Billa a Kim,gumičku a knížku Bajek Barda Beedleho,Fantastická Zvířata a Kde je najít a Famfrpál v Průběhu věků ,které jsem měla půjčené od Weasleyovích (a mimochodem,všechny jsem je přelouskla aspoň 20× ...) . Doktor mezitím odešel. Došla jsem (Spíš dobelhala) k obrovskému oknu,které jsem měla v pokoji.Podívala jsem se z okna a zadívala se do dáli... Zrovna vycházelo slunce. Bylo to krásné. ,,To je kozelné.'' řekl kdosi za mnou. Já se otočila a podívala se za sebe a byli tam ti,které jsem si přála vidět nejvíc. ,,Ani nevíte,jak vás ráda vidím !!! " zakřičela jsem. Běžela jsem. Sice ten pokoj není moc velký,ale běžela jsem co nejrychleji. Ani nechápu,jak jsem to s tou nohou a berlema dokázala.Když jsem k nim přiběhla,co nejpevněji jsem je objala. Nemohla jsem tomu uvěřit. ,,Ani nevíte,jak moc mi chybíte.." zašeptala jsem do ticha. Co jsem si to namlouvala.. Oni se už nevrátí. NEMŮŽOU!!!! Začala jsem brečet. Ano,viděla jsem svojí rodinu. Nechápu,proč jsem je najednou viděla? Došla jsem zpátky k oknu. Západy slunce jsem vždycky milovala. Jednou mě Bill vzal k moři,když měl nějakou pracovní nabídku. Sedli jsme si na pláž a pozorovali delfíny a ten úžasný západ slunce. Začala jsem brečet ještě víc. ,,Ahoj.Děje se něco? '' ozval se někdo od dveří. Byla to Molly. ,,Ahoj. Ne,jenom,jenom jsem měla takový,takový přelud.'' ,,Ale noták,pojď jsem.'' řekla Molly a přišla ke mně. Objala mě. Dlouho mě nikdo neobjal. Chybělo mi to. ,,Děkuju.'' řekla jsem Molly. ,,Nemáš zač. Arthur si povídá s doktorem,a Charlie tu za chvilku bude. Charlieho jsme vzali cestou sem. Charlie ! '' zavolala Molly. ,,Už běžím mami ! '' ozvalo se někde za dveřma. Za okamžik se rozletěli dveře,a v nich se objevil Charlie. ,,Charlie,pomoz Teres s věcmi a pak ji prosím odveď do auta. Já musím za Arthurem.Počkejte v auťě,za chvíli jsme tam. '' ,,Dobře mami. '' zavolal na ni syn a Molly zmizela za dveřmi. ,, To máš jen tu hromádku ma posteli?'' usmál se Charlie. ,,No,když ti z domu a majetku nic nezbyde..." odsekla jsem. ,,Promiň,já si neuvědomil že - '' ,,To nevadí. Budu si muset zvyknout." usmála jsem se na něj. Charlie tedy vzal věci,a vyšli (já teda vykulhala) z pokoje. Ve dveřích jsem se ještě ohlédla,a podívala se na západ slunce. ,,V Pohodě? Můžeme jít?" zeptal se Charlie. ,, Jo,dobrý." Na chodbě si povídal Arthur,Molly,doktor a sestřička,a když jsme šli okolo,vypadlo ze mě: ,,Pane doktore,sestřičko,moc vám děkuji." ,,Nemáš zač. " řekli téměř jednohlasně až jsme se na sebe s Charliem podívali s úplně tou samou, vtipnou a nesmyslnou myšlenkou. Fred a George v převleku?! Naštěstí (Doufám) to tak nebylo. ,, Hodně štěstí Teres." zavolal doktor. ,,Děkuji." poděkovala jsem ale to už jsme s Charliem odbočovali do jiné chodby.
Weasleyovi měli krásný modrý Ford Anglia. Charlie dal mé věci do kufru,a pak mi pomohl sednout si. Chvilku panovalo ticho. Ale pak mě napadlo téma k hovoru. ,,Tak ty se zajímáš o draky?'' zeptala jsem se. ,,Jo. Jsou to fascinující zvířata! Až výjdu z Bradavic,chtěl bych je studovat,chránit nebo s nima nějak pracovat." ,,Pověz mi o nich něco. Četla jsem o nich ve Fantastických Zvířatech,ale ty toho víš ještě víc ne? " ,,Jasně! Tebe to vážně zajímá?!" ,,Ano. Už v pěti jsem snila o tom,že až budu starší,budu lítat na svém drakovi. Kdybyh tak tehdy věděla,že existují.." ,,V tomhle směru si nejspíš budeme rozumět." usmál se Charlie. Povídali jsme si celou cestu. Docela se divím,že jsme nelezli Molly a Arthurovi na nervy. Ale nejúžasnější na té cestě bylo to ,že jsme letěli !! Létající Fort Anglia! No věřili by jste tomu?! ,,Tak,to je tvůj nový domov." ukázal Charlie prstem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
...řekl Charlie. ,,Je to úžasný ! " vykřikla jsem. ,,Tak jo,přistáme.Možná to malinko drcne." oznámil Arthur. Vážně to drclo. Ale asi si budu muset pořídit slovník a zopakovat význam slova malinko. Ostatní členové rodiny čekali před domem. Jakmile jsem vylezla z auta,začali volat : ,,Vítej Teres !!" Fred a George dokonce skandovali moje jméno. Ginny mě v rychlosti ukazála přízemí,a pak začala oslava. Nic takového jsem nečekala. ,,To jste vůbec nemuseli." opakovala jsem dokola. Ale úžasně jsem si to užila. Povídali jsme si až do večera,smáli se,probírali MUDLY... Pak mě Fred s Georgem vzali věci,Charlie si mě vzal na záda,a překonal se mnou schody. Pokoj byl úžasný. ,,Děkuji pánové. Dobrou noc. " řekla jsem jim s výrazem naprosto kamenným a zároveň legračním. ,,Dobrou noc slečno Wintersová. " ,,A přejeme vám krásné a kozelné sny." ,,Děkuji." S Ginny jsme si pak ještě povídali. Chtěla,abych ji vyprávěla nějaké mudlovské pohádky. No,proč ne. Po tom,co jsem ji dopověděla Popelku,jsem usnula u poloviny Šípkové Růženky. Molly nakoukla škvírou u dveří,a pomalilinku je zavřela.
