Opravdová láska

14. Poslouchej své srdce

Tato kapitola je věnována Brig Starwood, SweetKatarina a sweetgirlkatarina. Děkuji vám holky!

Pusť písničku!

Nadechla jsem a vydechla. Podívala jsem se na Davida. Nevěděla jsem co říct. Celá jsem se klepala.

Není to pravda. To nemůže být možné. On a takový! Nebo ano?

Byla jsem zmatená. Rozběhla jsem se pryč. Nechtěla jsem už Davida vidět.

Zavolala jsem si taxíka, který přijel okamžitě. Rychle jsem nastoupila do taxíku a jela jsem tam, kde na mě čekal on...Patrik.

Potřebuji se ho zeptat na tolik otázek, které mi postupem času víc a víc ukládaly do paměťi. Potřebuji si s ním popovídat o všem co mě tížilo...O všem co mě nejvíce trápilo.

***

Západ slunce na břehu jezera, kde jsem před chvílí dorazila, mi do tváře zářil jako lucerna o půlnoci. Za sebou jsem uslyšela nepatrné kroky které se ke mě blíž a blíž přibližovaly.

Hned od začátku jsem věděla, že je to Patrik. Poznala jsem ho podle jeho kroku, vůně a neustálého pobrukování. To byl celej on.

Miluji ho právě proto. Ten jeho styl života. Ale to co jsem se dnes dozvěděla...Teď o mě lásce k němu hodně pochybuji.

Ale přesto, i tak ho milují, ale potřebuji se co nejdříve dozvědět pravdu.

Otočila jsem se na něho. Usmál se jako obvykle, když mě vidí, ale tento úsměv byl něčím výjimečný...Asi byl výjimečný tím, že mě dlouho neviděl. Ale i tom pochybuji, nebyla jsem s sním 6 hodin. Není zase moc na to, aby se tak usmíval.

Odkašlala jsem si a ukázala mu, že si může vedle posadit. Přikývl a posadil se vedle mě.

Ruce obmotal kolem mého pasu a tím si mě víc přitáhl k sobě. Přejel mráz po zádech, když se dotkl mé holé kůže na zátylku. Vlasy z mých ramen mi hodil dozadu. Jemně mě políbil na krk a já přivřela oči spokojeností. Když si toho všiml, ihned mi začal dravě líbat ramena i krk. Neubránila jsem se vzdychům a stohům. Položil mě na pláž a jemně mě přilehl.

Nakrátko se věnoval i mým dosud zakrytým prsům. Pak se přesunul na moje rty. Po chvíli použil i jazyk a já ochotně spolupracovala.

Zbožňuji tyto chvilky s ním. On vím jak mě potěšit, když jsme spolu. Miluji ho!

Ale přesto pochybuji o lásce k němu. To co jsem se dnes dozvěděla...Fuj, zvedá se mi z toho žaludek. Potřebují naši lásku upevnit, aby vydržela dlouho. A proto se s ním chci vyspat, tím to vše spravím a upevním víc než kdy dřív.

Tentokrát jsem ho přilehla já a rukou jsem zajela pod jeho tričko k vypracované mu pevnému bříšku. Překvapeně pozvedl obočí, ale přesto mě pořád líbal. Chytila jsem lem jeho trika a chtěla jsem ho vysléct, ale nečí ruka mě v tom zadržela.

,,Co to děláš, baby?" odtáhl se ode mě a zeptal se.

,,Miluji tě," vyslovila jsem a znovu jsem se na něho vrhla.

Líbala jsem ho a hladila všude kde to šlo. Ale on po chvíli znovu ucukl , když jsem mu opět chtěla sundat triko.

,,Puso, nech toho. Nemůžu se s tebou vyspat," okřikl mě rázně, ale přesto pořád jemně a klidně.
,,To prostě nejde."

,,A proč ne? To mě jako nemiluješ?" zeptala jsem i když jsem věděla, že mě miluje jako já jeho.

,,Miluji tě a ty to víš. Ale nemusíš se se mnou vyspat, aby ses se mnou nějak spojila. Jde to i jinak, třeba svatební sňatek nebo...,"

,,Svatba...," odfrkla jsem si, ,,...Na to je až moc brzy nemyslíš?"

,,Nemusí být jenom svatba...Třeba si můžem spolu adoptovat mimčo nebo mít společný byt." Usmál se.

Zamyslela jsem jaké je to mít adoptované miminko nebo společný byt s partnerem. Ale pak jsem si vzpomněla na to co mi řekl David.

,,To jsi řekl i těm přede mnou?" podívala jsem se na něho s obavou.

,,Cože?" zeptal se a přiblížil se ke mě.

,,To je jedno. Neřeš to...," otočila jsem se od něho, abych se mu nemusela dívat do očí.

,,To není jedno...," zasyčel a chytil mě za vlasy až jsem ucukla bolestí, ,,...Co o mě víš? Co ti řekl ten debil?" začal po mě řvát až jsem se klepala strachy.

,,Co to s tebou...," chtěla jsem se zeptat, ale on mě zatáhl pevně za vlasy a otázku zopakoval znovu :

,,Co o mě víš?" a znovu silně zatáhl za vlasy.

Když jsem neodpovídala, kopl mě do zad a opět bolestivě škubl za mé křehké vlasy.

,,Au! To bolí," zaječela jsem a chtěla se vyprostit z jeho zajetí.

,,Mlč, ty mrcho! Na něco jsem se ptal, ne? Tak kurva odpověz!" vyštěk a znovu mě uhodil.

V očích se mi objevily slzy, které se začaly kutálet dolů po mé tváři. Začala jsem brečet jako malé dítě.

Když si toho Patrik všiml, tlak mých vlasů trochu povolil, ale opravdu jen trochu, jakoby si uvědomil, že jsem to já koho před chvílí zmlátil.

,,Bolí to," zasyčela jsem bolestí.

Patrik se ani nehnul. Stal tam jako kamenná socha na výstavě a stále hleděl na to stejné místo.

Pak naráz moje vlasy pustil a otočil se k odchodu. V půlce se zastavil a zeptal se mě:

,,Bylo to...To co ti řekl David...Moc škaredé?" zeptal se mile a proto jsem mu odpověděla .

,,Ano, hodně škaredé."

Pomalým krokem zase došel ke mě. Klepala jsem se, protože jsem se ho opravdu hodně bála.

Když byl až u mě, klekl si vedle mě a vzal moji ruku do těch svých. Podíval se mi do očí a pak jemně mě pohladil po tváři mokré od slz.

,,Není to pravda. Já...," zarazil se ale po chvíli přemýšlení zase pokračoval, ,,...Nikdy bych tobě ani těm holkám...Nikdy bych jim neublížil ani tobě, ty to víš."

Znělo to dost přesvědčivě, ale jak mu mám věřit, když mě před chvílí zbil jako psa?

V očích jsem měla nejistotu. Poznal to, poznal, že mu úplně nevěřím. Proto vzal mou tvář do dlaní a jemně ji hladil.

,,Poslouchej své srdce," vyslovil tyto slova a já mu na okamžik uvěřila, ale pak jsem si opět vzpomněla na svoji velkou modřinu na zádech.

,,Poslouchej své srdce," zopakoval a čekal, co mu odpovím.

Avšak já jen mlčela. Nevěděla jsem co říct.

,,Poslouchej své srdce," snažil se, ale já neměla nejmenší důvod mu věřil, ,,co ti ti napovídá?"

Pořád jsem se klepala. Bála jsem se, že když něco řeknu bude to špatně a on mě zase zbije.

,,Poslouchej své srdce! Co ti napovídá?" ptal se mě pořád dokola, ale já nevěděla odpověď.

,,Poslouchej své srdce!Lindo, prosím."

,,Promiň, ale já...," pustil moji ruku a vstal k odchodu.

,,To jsem si mohl myslet, ty mrcho nevěrná," odplivl si na zem a odešel.

Já jsem tam seděla ani jsem se nehla. Stále jsem zírala na místo kde Patrik stal, když mě bil. Moje srdce občas vynechali úder.

,,Poslouchej své srdce," zopakovala jsem si ,ale moje srdce bylo pořád prázdné a nic v něm mi neříkalo, že mám Patrika pořád milovat.

,,Poslouchej své srdce..."