Na začátku to býval krásný ráj,
jejich láska byla zničena ostrým klínem,
milující to býval pár,
teď jsou jen vzpomínkou a pouhým stínem.
On miloval jí srdcem,
ona jeho tělem i duší,
každý to viděl přece,
jak jim to spolu sluší.
Hvězdy zářili,
měsíc svítil,
spolu se šťastně tvářili,
i samotný člověk se vedle nich dobře cítil.
Strom jejich lásky dnem i nocí,
rostl a sílil,
proč tedy padl před cizí mocí,
když se tak hluboko do země vklínil.
Prožili spolu ne jeden rok,
proč on udělal ten hloupý krok,
vinen jest svým podlým činem,
kvůli jiné opustil svou dívku i s jejich synem.
Bez výčitek svědomí,
opustil svou lásku,
pravdu se od něj nikdo nedoví,
dokud nosí svou falešnou masku.
Dívka sedí na louce,
svého syna vidí jen po roce,
životem zklamaná,
podlým jeho činem zmatená.
Novou cestu si nyní hledá,
ovšem své srdce již nikomu nedá,
v jejím těle rozpolcená duše,
při každém kroku ozývá se šíp vystřelený z jeho kuše.
Podlý čin její bývalé lásky ztrestán byl,
přišel o vše, o čem kdy snil,
naletěl nerozumnému mládí,
které pouze k hříchu svádí.
Tak nyní sám putuje světem,
jako poustevník vypráví pohádky dětem,
v osamění myslí na hřích, který ztropil,
že by raději i celý svůj život propil.
Když po letech se poté setkali,
řekli si věci, které dříve nechtěli,
špatné myšlenky posledním dechem zahnali,
a pouhým stínem minulosti zůstali.
ČTEŠ
Mé básně
PoetryNásledující sbírka básní pojednává o mé tvorbě ze středoškolských a vysokoškolských let. Jsou zde zachyceny různé dějové události a zážitky ze života, tak jak se staly. Ať už se jedná o to co jsem viděl, zažil nebo slyšel. Vše bylo postupem času vlo...
