Vzpomínám si, jak bývali jsme šťastný pár
a jak nám život připadal jako nebeský ráj.
Chodili jsme ruku v ruce s objetím
a každý nad naším štěstím uronil slzu dojetím.
Co víc si vlastně můžeš od života přát,
když tě má druhý opravdu a upřímně rád.
Tak jako andělé letí z nebes a vítr ve vlasech je hladí,
tak velkou láskou tě miluji, tak moc mi život bez tebe vadí.
Omlouvám se za všechny své hříchy, za bolest a trápení,
proč jsme museli, ale být tak krutě lásky zbavení?
Držím tě pevně ve svém náručí, procházím černou tmou.
nemohu uvěřit, že ztrácím tě, že přicházím o lásku svou.
Mé slzy, které po tváři se valí, se mění v hořký chlad.
můj samotný hlas se chvěje, bojí se říci, už nedokážu nikohojako Tebe milovat.
ČTEŠ
Mé básně
PoetryNásledující sbírka básní pojednává o mé tvorbě ze středoškolských a vysokoškolských let. Jsou zde zachyceny různé dějové události a zážitky ze života, tak jak se staly. Ať už se jedná o to co jsem viděl, zažil nebo slyšel. Vše bylo postupem času vlo...
