Pohled Kim Seok Jin
Věříte na pravou lásku?
Nad touto otázkou jsem už hodněkrát přemýšlel a myslím že ano. Jsem docela optimista. Rád poznávám nové lidi a jsem rád ve společnosti mých přátel, tím myslím hlavně kluky ze skupiny. Jsem strašně rád, že je mám. V poslední době mi však přišlo chování našeho leadra Nam Joona divné vždy, když jsem se na něj podíval, viděl jsem v jeho očích něco, co nedokáži popsat. Mám takový zvláštní pocit vždy, když mě obejme nebo vlastně stačí, že je v mojí přítomnosti a už mám takový ten zvláštní pocit, jakoby mi v břiše vybochlo obrovské hejno motýlků. Nevím co to se mnou je. Myslím, že jsem se do něj zamiloval. Ale on mé city nikdy opětovat nebude. Budu se muset snažit, abych se mu nějak nezhnusil, tím že za ním budu dolejzat a podobně. Doufám že mi někdy taky řekne ta krásná slova : Miluju tě.
Zrovna dnes jsem neměl moc dobrou náladu tak jsem se rozhodl pro menší procházku do parku. Šel jsem pomalu a kopal do sněhu. Miluju zimu je to mé nejmilejší roční období. Zbožňuju když mi pod nohy křoupe sníh. Uprostřed parku jsem zahlédl malé hřiště byli tam dvě houpačky šel jsem si na jednu z nich a přemýšlel jsem o tom jak dlouho to ještě bude trvat než se o to pokusím. Už měsíce si plánuji jak se co nejjemněji význam NamJoonovi přemýšlel jsem nad tím už snad milionkrát. Z přemýšlení nad osobou kterou miluji jsem začal brečet, byl jsem tak bezmocný. Najednou jsem před sebou uslyšela kroky. Pomalu jsem zvedl hlavu a uviděl jsem ho. Onu osobu ,ze které mi vždy buší tak moc srdce, že mam pocit ,že mi vyletí z hrudi. Ve svitu lampy u které stál vypadal jako anděl. Potom jsem zaostřil na jeho obličej a všiml si jeho utrápeného výrazu.