TRUE LOVE [NamJin] ft. @DJlmt02 ✔️

V.

Pohled Kim Nam Joon

Jin  mi přinesl teplý mátový čaj na podnose určený snad pro krále. Vytáhl  jsem své zmrzlé tělo do sedu a opřel se zády o zeď. Mezitím se Jin  přemístil na kraj postele a vyčkával, aby mi mohl podat podnos s čajem.  "Děkuji je výborný!" Pověděl jsem mezi srkaním. "Ale prosím tě." Dostalo  se mi úsměvu i odpovědi. Jakmile jsem dopil Jin vzal podnos s úmyslem  odnést ho zpět do kuchyně, ale zabránila mu v tom moje ruka, která se  zrázu ocitla na té jeho. "Nechoď..." zaprosil jsem s pohledem zabořeným  někde na druhé straně místnosti.  On se zastavil a chvíli stál jak  přibitý. Po vyčkání se nakonec otočil směrem ke mě, ale svůj pohled  přesměroval na ruku která byla svíraná tou mojí. Radši jsem ruku sundal,  aby si nemyslel bůh ví co. "Dobře" Odpověděl přiškrceným hlasem, jako  kdyby se něčeho bál. Poklepal jsem na místo vedle mě, aby pochopil, že  si má sednout. Na jeho obličeji bylo jasně znát jak váhá. Nakonec obešel  manželskou postel a sedl si vedle mě, tak aby se stejně jako já mohl  opřít o zeď. Povídali jsem si o tom jak se Jungkook miluje s Taehyungem,  Jimin miluje Jungkooka a Suga Jimina. Takhle jsme kecali a kecali,  jenže pak se stala taková věc. Zjistili jsme, že je hrozně pozdě.  Rozhodl jsem se vstát a dojít do své postele na druhé straně místnosti.  Znáte takový ten pocit lenosti? Tak ten teď převládal v mém těle. Slezl  jsem níž a lehl si na jednu stranu postele. Jin zhasl a následoval mě,  ale zabral si tu druhou půlku.  Chvíli jsem koukal do prázdné tmy, avšak  jsem se cítil opuštěně. Přetočil jsem se na druhý bok a tak zjistil, že  Jin leží zády ke mě. Využil jsem jeho nevědomosti a přehodil jsem si  přes jeho záda jednu ruku i nohu, samozřejmě jenom tak, aby si myslel že  spím. Klidně ležel bez jakéhokoliv pohybu, pomalu se nadechoval, stejně  tak i vydechoval. "Spinkáš?" Zašeptal jsem mu do ouška, ale odpovědi se  mi nedostalo. Teplo jeho těla mi dělala dobře, až jsem se unáhlil k  tomu, že se mu vyznám. "Musím ti něco říct..." tiše jsem šeptl a  pokračoval. "Vždy když tě vidím, buší mi srdce o stošest, plíce se mi  stáhnout a rozklepe hlas. Nevím jestli, to co k tobě cítím je láska, ale  už to prostě dál v sobě neudržím. Kim Seok Jine nemohu bez tebe žít!"  Tiše jsem šeptal do vzduchoprázda v domění, že mě nikdo neposlouchá.  "Kim Nam Joone! Chápu co cítíš a jak je to pro tebe těžký, ale..." Ve  stresu a překvapení jsem zapomněl i dýchat a čekal jsem, co z něj dál  vypadne. "..., ale... cítím to samé k tobě!" Otočil se na druhý bok, já  si ho přitáhl k sobě a srazil doslova naše rty v jeden dlouhý polibek.  Až teď mi došlo, že to vše je láska a jak moc ho miluju.