Nezapomenutelný

2.Kapitola

,,Miláčku musíme odjet dříve, protože nájemníci přijedou dříve."

,,Mami, už nejsem malá a dokážu pochopit dospělé věci." Vypukla jsem vzteky.

,,Víš, že já ti zlato nedovedu lhát."

Po necelé hodince jsem byli připraveni k odjezdu když v tom přišel Troy mě políbit a do ouška mi zašeptal

,,Miluji tě."

Jeho polibek byl něžný, ale musela jsem ho odstrčit, protože mi zkusil dát jazyk dál než kdy jindy.Nikdy to nedělal, zdálo se mi, že to vůbec není on.

,,Dobrý, už musíme." Snažila jsem se z toho vycouvat než ještě něco udělá špatně.

,,Mějte se" zakřičel když jsem nastupovala do auta.

Jely jsme necelou hodinu než jsme dojeli do toho zapadákova.
Všude byli lidé, obchody a další ptákoviny co mě vůbec nezajímá.Koukala jsem se celou dobu na krajiny a vzpomínala si na mé rodné město.Když jsem viděla ceduli kde bylo jméno města teda vesnice začla se mi kazit nálada.

,,V téhle boudě teda nebudu, ani tady nemají Wi-Fi."

,,Nemají, ale jsou tady skvělí lidé už jsem ti říkala, že jak jsem..." Nestihla to ani do říct a už jsem jí přerušila.

,,Ano vím už mi to říkáš po padesáté."

Matka mi vždy hovořila, že tu má kus svého dětství a, že je to tam super a další věci co mě absolutně nezajímali.

Když jsme konečně zastavili vyběhla jsem z auta a ihned letěla na záchod a ani si nevšimla, že ten dům je vlastně stará garsonka.Záchod byl velmi malí a zároveň špinavý.

,,Už jsi?" Zaklepala a zeptala se matka.

,,Moment!" Oblékla jsem si rifle a vyšla.

,,Můžeš jít nahoru je tam tvůj pokoj, jo a vynést ty krabice také krabice." děkuji

Z nechutí jsem odešla nahoru a začla počít schody ,,jedna, dva, tři..."

,,No to snad ne! Tohle, že je můj pokoj!" Vyjekla jsem

Začla jsem pochodovat dokola a hledat aspoň něco pozitivního v pokoji.Pak jsem to vzdala a šla si pro krabici dolů.Zdálo se mi to nebo byla lehčí ? Začla jsem si vytahovat věci a vzpomínat na rodné město.

Jelikož byl večer tak jsem v tom hrozném pokoji musela spát.Nešla jsem ani večeřet, protože mě stále v břichu tlačilo to jablko co jsem snědla po cestě autem.Celou noc jsem neuměla usnout, pořád jsem se koukala do stropu lépe řečeno bílého s hnusného stropu.Když jsem konečně usnula tak mě probudila jedna rána.Rychle ke mě přiběhla matka.

,,Zlato jsi v pořádku ?"

,,Ano, mami co to bylo ?"

,,Nevím, ale znělo to jako rána z pistole."

Po té se ozvala další a pak už jen houkání sirén.Mamka nakoukla ven přes okno.

,,O můj bože!" Vyjekla

,,Co, co je ?" Začla jsem se vyptávat.

,,Je tam policie, sanitka, hasiči a všichni! Zůstaň tady nikam nechoď." Přikázala a začla si oblékat rifle.

,,Mami ! Kam jako jdeš !" Vyjekla jsem.

,,Zůstaň tu hned jsem zpátky !"

Máma odešla a já se začla obávat.Pořád jsem se koukala z okna a na hodiny kde jsem počítala před jak dlouho máma odešla.Byla půlnoc  a máma odešla za pět půlnoc a stále jsem jí tam neviděla.Slyšela jsem další výstřel.No takhle jsem si 1 den tady nepředstavovala.