BAD (Harry Potter FF) CZ

Kapitola 4.

Čas rychle plynul. Z Kate se stává třináctiletá, pohublá, vysoká dívka. Její havraní vlasy tmavnou stále víc a víc. Lícní kosti vytvoří dojem chladné, bezcitné dívky. Což je z části jenom vzhled. Z Draca se zase stává velice pohledný mladík, jeho vlasy jsou bílé jako sníh. Modré oči budí dojem povýšenosti. Už to jsou dva roky od toho, kdy Kate poprvé potkala Draca. Jejich přátelství je rok od roku silnější. Teď jsou již oba ve třetím ročníku, který má být podle různých informací, něčím speciální.

,,Vstaň už z té blbé postele!" Křikla jsem na Emmu, která nehodlala vylézt. ,,Já nikam nejdu," houkla na mě z poza peřiny. ,,Takže dneska nehodláš jít na snídani, jo?" Věnovala jsem jí podrážděný pohled. ,,Nešil prosím tě. Máme ještě dost času," mávla na mě svou bledou rukou. ,,Všichni už jsou dávno na snídani, jen já tu musím čekat na královnu Emmu, až se uráčí vylézt z postele. Už mám toho vážně dost." Prudce jsem se k ní naklonila a strhla z ní velkou huňatou peřinu, která na první pohled klamala svou hmotností. Byla celkem těžká, takže jsem ji upustila na zem. ,,Co blbneš jako?" ,,Můžeš mi laskavě říct, co v té peřině máš?" Pohrozila jsem jí pohledem. ,,Nic tam není." Emma si sedla do tureckého sedu a celá se protáhla. Své hnědé vlasy měla pevně svázané v drdolu. ,,Ještě pět minut, jo? Musím se obléct a tak dále," příjemně se na mě usmála, ale já jí věnovala jen ironický a falešný úsměv, který ani víc falešný být nemohl. ,,Tak si to tady holčičko užij, já na tebe čekám už přes dvacet minut a má trpělivost právě skončila," otočila jsem se na podpatku a vydala se rovnou ke dveřím od ložnice. ,,Noták, prosím," poprosila mě svým tenkým hlasem. Hlasitě jsem si odfrkla, vylezla ven a prudce za sebou zavřela dveře.

Ve Velké síni už moc studentů nebylo. Všichni byli buď po snídani a nebo se loudali někde po škole. Vážně tu Emmu jednou přerazím. Draco tu však stále byl a já se radostně usmála, ale někdo u něho seděl. Byla to nějaká dívka, ale teprve, když se postavila a vydala k odchodu jsem poznala, kdo to je. Byla to Pansy. Pansy Parkinsonová. Malá dívka s tmavě hnědými, krátkými vlasy. Když má tu možnost, vždy se zdržuje u Draca. Nemáme se navzájem rády a já k tomu mám patřičný důvod. Proto se radši vyhýbám její přítomnosti, ale teď šla přímo naproti mě. Tupě mi věnovala svůj úšklebek, který jsem ignorovala. Vážně jsem se nechtěla zabírat zrovna Pansy Parkinsonovou. Pyšně jsem se narovnala a namířila si to rovnou k Dracovi. Pansy však měla to nutkání a vrazila do mě. Prudce jsem se zastavila. ,,O co ti jde?" Nevěnovala jsem jí ani jeden pohled. ,,Promiň, asi jsem si tě nevšimla." ,,Jak myslíš," odsekla jsem a pokračovala k Dracovi. Nehodlala jsem se s ní hádat uprostřed Velké sině, což ona očividně chtěla.

,,Tak jsem konečně tady," sedla jsem si naproti Draca. Popadla jsem jeden toust, na který jsem si následovně namazala brusinkovou marmeládu. ,,Co ti tak dlouho trvalo? A kde je vlastně Emma?" Věnoval mi tázavý pohled. Já si však vychutnávala svůj toust. Brusinková marmeláda měla dokonalou chuť. Vlažná, sladká, prostě ráj pro mé chuťové buňky. ,,Musela jsem čekat na Emmu, která asi momentálně stále leží ve své posteli a odmítá vylézt." ,,Příště půjdeš hned se mnou. Chyběla tady tvoje přítomnost," odmlčel se. ,,Chci tím říct, že Pansy byla nějaká vlezlá a musel jsem to snášet sám," odkašlal si a začal si prohlížet různé druhy jídel na stole. Špatně slyším, nebo tu větu teď vážně řekl? Polkla jsem kousek toustu a spokojeně se usmála. ,,Já si myslela, že ti její společnost nevadí." ,,Dá se s ní normálně mluvit. Je v pohodě, ale..." Zase se odmlčel a tentokrát pohlédl na mě. ,,S tebou trávím čas radši," v tu chvíli mi překvapením zaskočil kousek toustu a já se zakuckala. ,,Jsi v pohodě?" Naklonil se ke mně. Cítila jsem to, červenání. Zase jsem se začínala červenat. ,,Jo, je to dobré. Jen mi zaskočil kousek toustu," ujistila jsem ho. ,,Jinak s tebou taky ráda trávím čas." Už jsem to nemohla vydržet. Popadla jsem Denního věštce, který ležel na stole a otevřela jsem si ho před obličejem. Musím se uklidnit, nic se neděje. Párkrát jsem se potichu nadechla a vydechla. Následovně jsem Denního věštce položila na stůl a začala si ho prohlížet. Žádné fascinující informace tu nebyly. Všude jenom útěk Siriuse Blacka. ,,Zítra nás čeká ten Famrfpálový zápas," dodal a já překvapením nadzvedla obočí. No jo, vlastně. Zítra mě čeká můj první Famfrpálový zápas. Už pár dní jsem z toho nervozní. Dracovi jsem věnovala jen sladký úsměv. ,,Ano, to čeká a my ho vyhrajeme," řekla jsem jistým tónem.