Kratochvilné Kouzelnické Kejkle

Novinka

Sara Parkinsonová pracovala v krámku Freda a George jen krátkou dobu, ale bylo vidět, že jí tahle práce dokonale sedí a hlevně jí baví. S úsměvem obsluhovala zákazníky a byla ochotná uposlechnout každou prosbu od dvojčat. Jednou, když George doplňoval zásoby živých tkaniček, zaťukala mu na rameno. Otočil se, a rázem mu úplně zrudly tváře. Sara se usmála sama pro sebe a začala. „Víš Georgi všimla jsem si, že ostatní zaměstnanci vám vykají a vám jediná tykám jako kdybysme byli příbuzní či co. Ani nevím, kdo s tím začal dřív, ale to je jedno. Já jenom jestli by nebylo lepší si vykat. Jestli vám to nevadí." George se ušklíbl. „Saro my nejsme úplně ten typ lidí, kteří dodržují etiketu, nebo měli ve škole naučený nazpamět školní řád. A myslím si, že jsi vážně super holka okolo našeho věku ne jako ten stoletý uklízeč." Zářivě se na něj usmála. „Tak fajn." Už byla na odchodu když na ní George zavolal. „Počkej chvíli!" Otočila se a upřela na něj zvědavý výraz. George trochu znervózněl. „Já se tě chtěl zeptat jestli...no jestli bys..náhodou...jako...u nás nechtěla..no jako... „Jestli bys u nás nechtěla bydlet." dokončil za něj větu Fred, který se vynořil za přeplněným regálem. „Chtěl jsi to říct bráško ne?" mrkl na něj. „Nooo chtěl". Sklopil pohled k zemi. „Ježiš no to bylo skvělý, teda pokud vám to nevadí. Nechci být na obtíž platila bych vám nájem a tak." v očích se jí odrážely jiskřičky z ohňostrojů uprostřed obchodu. „To je v pohodě přeci tě nenecháme bydlet U Děravýho kotle no ne?" uchechtl se Fred. Usmála se na ně a odešla. Dvojčata ještě chvíli stála na místě, když si uvědomili, že musí obsluhovat lidi. Když v tom na ně někdo zavolal od dveří. „Kluci! Tady jsme!" mávala na ně jejich sestra ode dveří. „Ginny!" vykřikli oba nejednou a klestili si cestu skrze zákazníky. „Ahoj klucí!" vypískla nadšeně a hmed se s nimi objala.
„Harry! Chlape tebe jsme neviděli dlouho." Zazubili se na osobu stojící vedle Ginny. „To víte no pracovní cesty. Ale dělat bystrozora byl vždycky můj sen, takže si nestěžuju. " mrkl na ně.
„Máme pro vás novinku." nevydržela to už Ginny. „Jakou?" řekli nastejno vyjeveně Fred s Georgem. „Mohli bysme někam kde by bylo soukromí?" Zeptal se Harry když nad nimi prolétla tři malinká košťátka. „Určitě, pojďte za mnou." Usmál se Fred. Zavedli je za závěs a všichni se posadili. „Takže.."začala Ginny „chtěli jsme vám říct, že..... V tom někdo vtrhl do skladiště a zastavil se těsně před Georgem. Byla to paní Weasleyová. Byla tak rozrušená, že měla rozježené svoje zrzavé vlasy a byla celá nadšená. „Taky už to víte?!.." zasípala „To je skvělý že ano?!!" a než ji někdo stačil zarazit, vykřikla :„Já budu babička!!" „Tak díky mamko" zasmála se Ginny. „Zrovna jsme to tady klukům chtěli říct" podíval se Harry na dvojčata. Fred a George seděli na dvou starých krabicích, a nebyli schopni slova. „No tak co tomu říkáte?" zazubil se na ně nervózně Harry. „Je to...je to novinka." vykoktal ze sebe Fred. „Jo musíme si na to tak trochu zvyknout." zamumlal George. A po chvíli se dvojčata najednou zvedla a oba začali Ginny tak objímat, že ji málem rozdrtili. „Tak jo hele to stačí, tam uvnitř je malý Potter a podle mých výpočtů by se měl narodit tak za osm měsíců." zasmála se Ginny. „Už?!" vykřikla paní Weasleyová tak hlasitě, že všichni nadskočili. „Já.. já se omlouvám." zaúpěla. „Já jenom že Ginny, moje nejmladší, moje dceruška.. bude bude mít další dcerušku! Nebo synáčka! Bože, jak se to bude jmenovat? Jimmy? Bill? Denis? John? Ben? Johsh? Richard? Jeremy?..." „No víš mami.." přerušila ji Ginny. „Přemýšleli jsme o trochu hezčím jménu." usmála se na Harryho. „James." řekl. Molly Weasleyová zůstala stát s otevřenou pusou. Všichni chvíli čekali, ale když ani po minutě nejevila paní Weasleyová známky života, trochu znervózněli. Pomalu pusu zavřela a po tváři jí stekla jedna slza. „ To je..." zalapala po dechu. „Ach Harry." a než se vůbec někdo stačil vzpamatovat, začala se pomalu ale jistě skládat k zemi. „Mamko!" vykřikla Ginny. To už jí ale Fred s Georgem zachytili a pomalu jí posadili na jednu z krabic. „Díky moc kluci." usmála se na ně. „Omlouvám se, trochu mě to vzalo." pohlédla dojatě na Harryho. Fredovi se pomalu na tváři roztáhl úsměv. „Tak já budu strejda. Víte být strejda je mnohem lepší než táta. Můžete to malý rozmazlovat a potom k vám bude chodit a mít vás rád skoro víc než svoje vlastní...." Fred se zarazil. Ginny na něj hleděla pohledem, díky kterému se tak podobala její matce. „..svoje vlastní hračky. Než svoje vlastní hračky." dokončil svou myšlenku roztřeseným hlasem.
Dvojčata, Harry, Ginny a paní Weasleyová si na oslavu zašli na oběd do pěkné nové restaurace na konci Příčné ulice. Později se k nim přidal i pan Weasley a ostatní příbuzní spolu s Ronem a Hermionou. V restauraci se ten den nedalo skoro ani pohnout...
Když se Fred s Georgem později toho večera vraceli do svého bytu nad krámkem v Příčné už skoro nikdo nebyl.
George odemkl dveře od jejich krámku a oba vstoupili dovnitř. Ještě než stačili udělat první krok přes práh, málem se jim zastavilo srdce.

Tak, a je tady další část😀. Teď asi nebudu moc aktivní, protože škola že jo..
Napište jestli mám pokračovat😘.