osudový den💞

6 1 0
                                    

Přesně 7.6..
Šli jsme ven...a ještě si pamatují ,že jsem měla micky teplaky a tokyo mikinu..
Musela jsem vypadat strašně ...
No nic kecali jsme...
A pak začalo hodně pršet
A my se posadili pod takový podchod...
Jelikož moje mamka mi říkala každý venek:,,už ste si dali pusu?"
Pokaždé jsem ale odpověděla smutné "ne"

Ale najednou sedim s Dominikem v podchodě a zeptá se mě
D:je ti zima?
T:trochu..
D:pojď sem(o tomhle okamžiku de mi pořad zdálo...a teď?!teď!je tu <3
T:nebránila jsem se... To bych musela být blbá
D:lepší?
T;jo
D:usmál se a zeptal se:"mamka se tě pořad ptá?"
T:myslíš na pusu?ano to ano
D:začervenal se a řekl:"a chceš?"
T:to nezáleží Domčo na mě...(v hlavě:ANO!ANO! Noták pojď)
D:naklonil se a já věděla co se bude dít..spolupracovala jsem...
MUCQ

Nebyla nějak dlouhá a ani extra ale já věděla,že jsem se zabouchla a to až po uši.
Usmál a zeptal se jestli se nepujdem ještě projít.
Řekla jsem ,že určitě..
Vztala jsem a šla a on se na mě tak zle koukne a řekne..jako ty mi nedaš ani ruku?!
Ohhhh...jasně jasné...
Když si tak spětně vzpomínám tak jsem se určitě zčervenala..
Dala jsem mu ji a šli jsme [pane bože jeho ruka je tak 2x větší než moje]
Doprovodil mě až ke vchodu přiblížil se co nejvíc to šlo a odvětil,moc jsem si dnešek užil..děkuji.
To já děkuji Dominiku.
Dále následovalo líbání.. Což se dalo čekat..
Pa
Pa Terezko...

 ne/štěstíKde žijí příběhy. Začni objevovat