Jak se to Peterovi povedlo?

Nádraží King's Cross

Bylo 1. září 10 hodin a 40 minut, když se na hlavním nádraží King's Cross objevil silnější chlapec se světlími vlasy a krysím obličej, který před sebou táhl vozík s velkým kufrem a malou sovou zavřenou v kleci. Peter Pettigrew. Žádný krasavec to nebyl ani nevypadal, že by dokázal víc než jen jíst a spát(což byla tak trochu pravda). I přesto byl vyjímečný. Byl totiž kouzelník.

Většina lidí to neví, ale ve světě existují neobyčejní lidé, kteří umí věci, o kterých si ti obyčejní můžou nechat jenom zdát. Tito neobyčejní lidé jsou kouzelníci a čarodějky a ti těm obyčejným říkají mudlové. Mudlové o kouzelnících neví, ale kouzelníci o mudlech ano. Mohli bychom vést dlouhou debatu o věcech, které mudlové neví, ale my tu jsme kvůli něčemu jinému.

Peterovi jednou došel dopis o tom, že má nastoupit na školu čar a kouzel v Bradavicích. S tímto dopisem počítal, jeho rodiče tam přece chodili taky. Tento rok tam měl jít Peter už po šesté, minulý rok skládal zkoušky z NKÚ a příští měl skládat z OVCE. Tento rok měl být taková oddechovka.

Mezitím co přemýšlel, co ho tento rok asi čeká, došel s vozíkem přesně mezi nástupiště 9 a 10. Natočil se směrem k nástupišti 9, rozhlídnul se kolem sebe, jestli ho někdo nepozoruje a potom se plnou parou rozběhnul k přepážce a potom najednou zmizel. Mudlové by to nejspíš nepochopili, ale toto patří do světa kouzel, tudíž by to mudlové neměli vědět.

Peter se objevil na nástupišti 9 a 3/4 , všude byli rodiče s dětmi, které sem nastupovali do Bradavic. Kolem lidí se nadýmali oblaka kouře, která vycházela ze zářivě rudé lokomotivy. Peter viděl kolem sebe spoustu známých tváří, avšak on hledal jenom tři chlapce. Jamese Pottera, Siriuse Blacka a Remuse Lupina. Byli to jeho nejlepší přátelé a společně tvořili známou a oblíbenou partu Pobertů. Společně toho už hodně dokázali, kromě spoustu lumpáren a trestů udělali taky Pobertův plánek nebo měli i neviditelný plášť. Díky těmto dvou věcem měli asi o polovinu trestů míň. Vraťme se, ale zpět k Peterovu hledání.

Ovšem nemusel hledat dlouho. Šel směrem ke vlaku, když zahlédnul vysokého, hubeného chlapce se světle hnědými vlasy a spoustou jizviček na obličeji. Remuse Lupina. Zrovna se bavil s nějakou drobnou blondýnkou s modrýma očima. Pokud si to Peter dobře pamatoval jmenovala se Caroline Rigibinová, moc chytrá holka, která často seděla v knihovně a podle všeho tam sedávala ráda právě s Remusem. Peter došel až k nim a nejistě zakuňkal ,,A-ahoj Remusi, neruším?" Remus se podíval na svého obtloustlého kamaráda a s nadšením v hlase ho objal ,,Ahoj Červíčku, stýskalo se mi po tobě ten jeden měsíc.U Jamese to byla vážně psina, takhle jsem se nebavil už hodně dlouho." vychrlil ze sebe, což nebylo u Remuse zvykem. Obvykle to byl rozumný chlapec, který všechno dělal a říkal pomalu a s rozvahou.,,Taky jsem si to užil." odpověděl mu Peter nejistě. ,,Už si někde viděl Jamese se Siriusem?" zeptal se opět chlapec posetý jizvičkami. ,,Ne" odpověděl stručně Peter. ,,Tak jdeme zabrat kupé, však oni nás najdou." poručil Remus, a jak řekl tak se stalo. Remus se ještě rozloučil s blonďatou Caroline a potom už šli s Peterem do vlaku a tam celkem snadno našli volné kupé. V něm si povídali co zažili o prázdninách. Vyrušil je až povědomý hlas, který říkal to co skoro každý rok.

,,Nech mě už být, Pottere!" uslyšeli venku. Vykřikla to rudovláska se smaragdovými oči, další chytrá holka, co ráda trávila čas v knihovně. ,,Ale no tak, Evansová! Jenom jedno rande, abys poznala jaký já jsem romantik, prosím." pronesl vysoký, svalnatý hoch s rozcuchanými, hnědými vlasy a s brýlemi na oříškových očích. ,,Ne!" odpověděla naštvaně Lily Evansová, a odešla i se svou černovlasou kamarádkou, Kathrin Pilipsonovou. ,,Nechtěl bys už zkusit jinou kočku, než Evansovou?" pronesl pobaveně vysoký chlapec s dlouhými, černými vlasy a bouřkovýma očima. ,,Siriusi Blacku, kolikrát ti mám říkat, že Lily je ta pravá a že si jsme souzeni?" zeptal se podrážděně James Potter. ,,A kolikrát ti mám já říkat, že ti to nevěřím a že je to blbost?" zeptal se stejně přidrzle Sirius. Chvíli na sebe oba chlapci házeli vražedné pohledy, a potom se oba hlasitě rozesmáli a chytli se kolem ramen.

,,Vy dva budete pořád stejní." uslyšeli vedle sebe hlas. Otočili se, ikdyž už po sluchu poznali o koho se jedná. ,,Náměsíčníku!" vykřikli oba zároveň a vrhli se na Remuse, aby ho obejmuli. ,,A je tu s námi i náš, Peťa!" zahlásil hlasitě Sirius a rozcuchal Peterovi vlasy. ,,Ahoj Tichošlápku." Pronesl potichounku Peter. ,,Proč tak tiše, Červíčku?" zeptal vlezle James a taky pocuchal Peterovi vlasy. ,,Ale nic Dvanácteráku, jen jsem se zamyslel." odpověděl trochu hlasitěji Peter. V tom se ozvalo pískání vlaku na znamení, že se chystá odjet. ,,Měli bysme si pohnout." ,,Doufám, že jste nám podrželi místa." zeptali se James se Siriusem. ,,Ale nebojte. Pro vás se přece vždy nějaké místo najde." řekl pobaveně Remus, a potom už všichni čtyři za smíchu rychle nastoupili do rozjíždějící ho se vlaku.

Ahoj, doufám že se vám první kapitola líbila, a že budete trpělivě čekat i na další kapitoli. Tak zatím mí milí lidičky ČAU!
Sissous