Jak se to Peterovi povedlo?

Velká síň

Poberti přišli do hradu, sedli si k nebelvírskému stolu ve velké síni a čekali až moudrý klobouk dozpívá svou píseň a rozřadí prvňáčky. Poberti líně seděli a povídali si o blbostech. Jenom jeden neustále koukal po překrásné hnědovlásce. ,,Tady se nám někdo zamiloval." pronesl znalecky Sirius. ,,C-co? Cože-že, Ti-tichošlápku?" vykoktal ze sebe Peter. ,,Vidíš? Už i láskou koktáš!" prozpěvoval si dál Sirius. ,,Ale Tichošlápku, Červíček přece koktá pořád!" ,,Ale toto je láskou Dvanácteráku, to já poznám." ,,Blbost." Odpověděl mu stroze James, a ještě několik málo chvil se dohodovali, jestli je Peter zamilováný. On se mezitím dál oddával pohledu na tu krásku, co seděla nedaleko od něj. Najednou se na něj ta dívka otočila, a jemně se na něj usmála. Peter jí rozpačitě úsměv oplatil a radši se otočil. ,,Možná má Sirius přece jen pravdu, co myslíš Péťo?" zeptal se ho čí si tichý hlas. ,,To-to-to je blbost Remusi! Sirius se plete. I-ikdyž hezká je, to jo." pousmál se Peter a zase se otočil na tu překrásnou vílu.

,,Proč po něm pořád pokukuješ?" zeptala se podezřívavě zelenooká, na mikádo ostříhaná modrovláska své kamarádky. ,,Lisooo!!! Kolikrát ti mám říkat, že po něm nepokukuju!" řekla naštvaně. ,,Ale když jsem se tě ptala poprvý tak si znejistěla, Nad. Což znamená, že se ti líbí. Ikdyž z té jejich party sis mohla vybrat hezčího, třeba Blacka nebo Pottera. Tento je takový tlustý, oškli..." ,,Liso!" okřikla svou kamarádku Nadezhda. ,,No jo,no jo. Tak promiň." zvedla ruce na obranu Lisa. ,,A mohla by sis ty vlasy dát do normálu, je to děsný nezvyk, když je máš krátké a modré. To že si metamorfomág neznamená, že si furt musíš měnit barvu vlasů." pokračovala Nad, zatímco se na ní Lisa začala mračit a naštvaně odpověděla ,,Víš, že nesnáším svoje blonďaté, dlouhé, kudrnaté a příšerné vlasy! Ještěže jsem metamorfomág, jinak bych to s těmi vlasy asi nevydržela." ,,No jo no, promiň." usmála se omluvně Nad a dívky dál vesele pokračovali v konverzaci, kterou přerušil až profesor Brumbál, který začal se svým proslovem.

,,Tak tedy, vítám vás všechny opět v novém školním roce. Věřím, že se vám o prázdinách všechno z hlav vykouřilo a tak tu my jsme, abysme vám všechno zase do těch hlaviček dostaly. Nikdo nejspíš nejste zvědavý na proslovy starce jako jsem já, a tak vás už jen upozorním na přání pana školníka Filche, abyste po chodbách neházeli bomby hnojůvky a aby jistí studenti nebarvili kočku paní Norisovou na růžovo." mrknul na poberty, kteří se snažili vydržet návaly smíchu. ,,Přeji vám, abyste si letošní rok užili a teď už šup do hajan." usmál se Brumbál. Všichni studenti se začali hrnout ven z velké síně. Kolem pokřikovali prefekti, kteří svolávali prvňáky, aby je dostali do jejich kolejí.

Mezitím se poberti hrnuli všemožnými zkratkami, aby se co nejrychleji dostali do nebelvírské věže. Proběhli společenkou, kde se Remus zeptal,, Slyšeli jste Brumbála? Možná, bychom měli nechat Norisovou na pokoji, co myslíte?" ,,Ne!" odpověděli jednohlasně James se Siriusem, načež si plácli, že řekli zaráz to stejné. Remus si povzdychl, avšak Sirius mu učitelským tónem řekl ,,Pane Lupine, buďte tak laskav a nevzdychejte si. Vždyť je to přeci sranda!" a za hlasitého smíchu došli až k jejich pokoji, kde se jeden po druhém vystřídali v koupelně a potom ještě vedli dlouho do noci zábavné rozhovory, až na konec všichni usnuli. A jeden dokonce s příjemnými myšlenkami na krásnou dívku s hnědými vlasy a čokoládovýma očima. A ta zcela náhodou myslela na toho obtloustlého chlapce.

Ahoj, děkuji, že jste si přečetli i další kapitolu mého příběhu a omlouvám se, že vyšel tak pozdě, kvůli málo času(a taky hodně kvůli mé lenosti😉). To je asi vše, tak  ČAAAAAU!
Sissous